Kde v mozku sídlí ospalost?
Vědci z university Johna Hopkinse v americkém Marylandu našli v mozku mušek octomilek nervové buňky, kvůli nimž býváme unavení, pokud chodíme pozdě spát.
Octomilky jsou vděčným pokusným objektem, protože s námi mají mnoho společných genů. Jejich spánek se podobá našemu.
Neurony související s ospalostí, byly v pokusu tím aktivnější, čím déle vědci mušky udržovali bdělé. Vědci to poznali díky úpravě neuronů, které během činnosti svítily.
Pět tisíc generací
Výzkum stojí za pozornost, třeba kvůli tomu, aby se vyspali i chroničtí nespavci, u nichž nezabírají prášky na spaní.
“Pokus probíhal tak, že vědci nenechávali mušky spát, vyrušovali je a pak se dívali, zda jim svítí určitá část mozku, “ vysvětluje molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Octomilka je pro tyto pokusy výhodná, má krátký životní cyklus a tak se pokusu zůčastnilo kolem 5000 jejích generací.
Kontrolní mechanismus
Neurony v mozku shromažďují informace o tom, jak dlouho je mozek aktivní.
“Mozek vytváří dlouhodobé paměťové stopy. Spánek je čištění toho, co se za den nahromadilo,” vysvětluje imunolog Jan Černý.
S tím, jak informací v pokusu přibývalo, signál sílil, až moucha někdy usnula. Souviselo to s hromaděním vápníkových iontů.
“Mozek to potřebuje, je to kontrolní mechanismus, na který se dá spolehnout, “ dodává Pačes.
Pokusy na octomilkách by mohly přispět k léčbě onemocnění jako je insomnie - neschopnost spát nebo narkolepsie, kdy člověk usíná nečekaně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.