Gastronomický koloběh života podle Pavla Maurera

19. červen 2016
Glosa Pavla Maurera

Včera jsem pozoroval asi 30 mravenců, jak se snaží odvláčet z podlahy kousek ovčího sýra, který mi upadl ze stolu na zem. Vůbec jsem si toho nevšiml, ale dnes mě syn upozornil, že se na podlaze něco hýbe a že je to ohromná legrace.

No, nebudu vám dlouze popisovat, co jste ve svém životě určitě mnohokrát viděli, totiž jak nějaký Ferda mraveneček táhne břemeno mnohokrát větší, než je on sám. „To víš, to je ten koloběh života,“ pravil jsem nad mravencem svému synovi, až jsem se sám sebe trochu zalekl za tu důležitost a za ta silná slova.

Jenže ono je to s koloběhem života a smrti skutečně takhle. Mně kupříkladu upadne nějaký drobek ze stolu a než vezmu do ruky koště, tak to jinému tvorečkovi poslouží jako svačina nebo delikatesní potrava na celý týden. Toho mravence, co si užil můj sýr, pak například spolkne žába, žábu uloví dravá ryba, rybu zhltne větší ryba a ta se pak dostane k nám na stůl v podobě filé.

Ale koloběh tím nekončí. Všechno to, co my lidé ze zbytků ryb už moc rádi nejíme, tak to je zase v podobě kostní moučky zamícháno do nějakých granulí a ty granule pak se žerou prasata, ovce a krávy. My si potom dáme hovězí na houbách, žebírka a pečené kuře, a tak do sebe dostaneme další miniaturní zlomek genetického kódu toho mravence.

No a až nás z toho nakonec trefí šlak, nebo prostě umřeme přirozenou smrtí, tak se dosti pravděpodobně dostaneme do potravinového řetězce červíků nebo nějakého jiného hmyzu, nebo zase těch mravenců, kteří si velmi nenuceně budou pochutnávat na tom, co z nás zbylo, nebo na nějakých larvách, co už nás měly předtím k večeři.

steak, oběd, jídlo, příbory

Takhle si tedy já představuji koloběh života z pohledu kdo co jí a kdo je komu potravou. Měli bychom hodně myslet na ostatní, protože nikdy nevíme, komu budeme sloužit jeho gastronomickém apetitu či kterého tvora zachráníme před hladomorem. Někdy je prostě lepší nechat své zbytky a přebytky někomu jinému. Ve finále nám to může zachránit i vlastní kůži. Když totiž budeme lakomí a nikomu nic nedáme, tak nakonec ani sami nic nedostaneme. A to by byl bohužel konec zmíněného koloběhu života.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio