Eurodeník - 6. díl: Francie žije fotbalem. Ne pro každého je však středobodem světa
Francie žije fotbalem. Během zápasů národního týmu se scházejí přátelé, aby je sledovali společně, celou zemí táhnou desítky tisíc fotbalových příznivců, fanouškovské zóny jsou plné a zápasy se hrají v bouřlivé atmosféře. Ale přesto najdete ve Francii i muže, kteří toho o tomto fotbalovém svátku moc nevědíí.
Jaký je to jen kontrast, desítky tisíc fotbalových fanoušků z Anglie tančí a zpívá před zápasem svého týmu, během něho a samozřejmě také po něm.
Mnozí dorazili až z nejvzdálenějších částí země a jsou připraveni zůstat ve Francii tak dlouho, dokud bude jejich Anglie postupovat. Jedna skupina fanoušků přijela až z Newcastlu. Tito fandové doprovázejí své chlapce prakticky na každém světovém turnaji. V práci si vezmou volno, celý rok na zájezd šetří, ale teď si ho chtějí užít. Před utkáním oblehnou hospody a s prakticky stále stejnou písničkou protančí celý večer.
Francie žije fotbalem. Poznává to i profesor z Michiganu, se kterým natáčel zpravodaj ČRo Jan Šmíd
Ale najdeme tu i výjimky. V Lyonu jsem potkal profesora z Michiganu, který na to fotbalové šílenství koukal přinejmenším mírně vyjeveně.
„V Americe nepatří fotbal, přesněji soccer, mezi nejpopulárnější sporty, ale hodně ho hrají děti a je oblíbený zejména na univerzitách. Každá univerzita má nějaký tým, hrají ho také dívky, ale jinak si myslím, že tento evropský turnaj, který tady hrajete, u nás možná ani nezaregistrovali. V každém případě si nejsem úplně jistý, jestli se tam alespoň nějaké zápasy vysílají,“ říká Mick Walsh a v ruce drží kulturní přehled.
Zajímají ho mnohem více různé výstavy a také prý chce vyzkoušet nějaké pověstné lyonské bistro. Fotbalu ale prý neuteče.
„Jsem ve Francii proto, abych navštívil svého syna, který bydlí v Lyonu hned vedle fanouškovské zóny, takže to máme všechno hned z první ruky,“ vysvětluje Walsh.
Na fotbal pohlíží asi tak jako my na ten americký, kdy se snažíme v té změti čar a neustále přerušované hry nějak orientovat. A protože je to profesor, tak k tomuto sportu přistupuje spíše vědecky.
„Já se teprve učím rozumět fotbalu, hodně se dívám na televizní dokumenty s fotbalovou tematikou, ty mi hodně pomáhají se orientovat,“ dodává šedesátiletý profesor, který se na základě svých zkušeností přiznal, že největším překvapením pro něj nejsou ty hordy fanoušků ale fakt, že se po městě prý pohybují pěšky. Na to není z Michiganu zvyklý.
