Dnes slavíme Mezinárodní den trpaslíků! Díky frontě za jejich osvobození

21. červen 2016

21. červen je prvním letním dnem, to ví asi každý z nás. Málokdo ale asi tuší, že je to také Mezinárodní den trpaslíků. Ano, máme na mysli ty sádrové, pro někoho nevkusné postavičky na zahradách, které právě dnes slaví svůj svátek.

Většina z nás si pod výrazem "trpaslík" představí tu v podstatě ne příliš vkusnou sádrovou figurku, co na hranicích s Německem prodávají vietnamští obchodníci. Původně ale byli zahradní trpaslíci uměleckým dílem.

Na zahradách jsou tak k vidění trpaslíci spíše méně zajímaví, takže Fronta za osvobození zahradních trpaslíků před 14 lety vyhlásila první letní den jejich mezinárodním dnem. Ten má naučit nebo alespoň připomenout toleranci v zahradní architektuře – jinými slovy: ať si každý na zahradu dá, co se mu líbí. Mimochodem, zmíněná společnost skutečně trpaslíky osvobozovala. Vypůjčila si (či právnicky: ukradla) trpaslíka ze zahrady a přesunula je na jiné místo. Občas informovala majitele, kde je najde.

Nanologie = věda o trpaslících

Existuje dokonce vědní obor, který se trpaslíkům věnuje - nanologie. Historie trpaslíků je velmi bohatá a především stará. První trpaslíci, tedy malé, tehdy především dřevěné, figurky jsou známé už od dob praotce Čecha. Nápaditost trpasličích podob dobře přibližuje aktuální výstava v Galerii Svatoš v Kostelci nad Černými lesy. A podle předního českého nanologa Václava Houfka z Muzea Ústí nad Labem jen konzumní společnost udělala ze zahradního trpaslíka, který měl původně uměleckou hodnotu, synonymum kýče:

„Když Matyáš Bernard Braun vytvářel pro zahrady v Kuksu své trpaslíky, tak to samozřejmě v žádném případě nebyl kýč. Když se ovšem měšťané chtěli přirovnat k významným šlechtickým rodům, které měly ve svých zahradách figurální postavy, tak samozřejmě neměly peníze a raději volili jen nápodoby, které se pak staly pro svou masovost a jednoduchost kýčovitým symbolem staré měšťanské kultury.“

Trpaslík - porcelánový

Trpaslíci jsou kupodivu nejvíce oblíbení v západní Evropě, která je pro nás častokrát vzorem vyspělosti. Na německých, francouzských, ale i britských zahradách je trpaslíků více než dost. Stejně tak třeba v Austrálii. Ale i česká stopa je nesmazatelná, protože právě u nás byla první továrna na světě, která trpaslíky vyráběla ve velkém, a to od roku 1874. Konkrétně šlo o keramickou továrnu rodiny Mareschů v Ústí nad Labem a přestože po válce zanikla, její výrobky jsou podle Václava Houfka vysoce ceněné dodnes.

autoři: bur , evk
Spustit audio