Část Američanů věří, že dodatek ústavy zaručující právo vlastnit zbraň, je zárukou svobody

22. červen 2016

Nedávná masová vražda ve floridském Orlandu otřásla Spojenými státy i celým světem. Jedním z jejích důsledků je pokračování debaty o zpřísnění prodeje zbraní.

Skutečností, že ve Spojených státech může v podstatě kdokoliv přijít do obchodu a pořídit si nástroj k zabíjení, se v deníku Financial Times zabývá komentátor Edward Luce. V článku s titulkem „Odhodlání k válce s americkou zbrojní lobby“ se zamýšlí také nad rolí nátlakových skupin při tvorbě amerických zákonů.

Komentátor otevírá svou úvahu přirovnáním argumentace zbrojní lobby k rigidnímu náboženství, katechismu, modlitbám a chorálům. Jedná se o tvrzení, že: „Zbraně lidi nezabíjejí. To lidé zabíjejí jiné lidi. Zbraně samy o sobě za smrt lidí nemohou. To jediné, co zastaví zlého člověka se zbraní, je hodný člověk se zbraní.“ Tento katechismus trpí ovšem stejným problémem, jako jakýkoliv jiný. Je hluchý k do očí bijícím důkazům, píše ve svém úvodníku Financial Times.


Americký Senát zamítl návrh zákona, podle kterého by lidé uvedení na vládním seznamu osob podezřelých z terorismu nemohli kupovat zbraně.

Neprošly ani další tři návrhy zpřísňující prodej zbraní. Přitom opačný výsledek by byl podle komentátora Luce logickým vyústěním jakékoliv rozumné debaty. Odpůrci americké kultury zbraní však stojí proti dvěma nepřekonatelným překážkám: silné víře ve zbraně coby symbol svobody a vlivu dolarů lobbistů.

Proč všechny hlasy volající po změně zůstávají nevyslyšeny?

Je zřejmé, že masakr v Orlandu, při kterém zahynulo 49 lidí, politický a normotvorný radar zákonodárců jen sotva zaznamená. Je ostudné, že výsledkem nebudou žádné změny zákonů, podotýká komentátor Financial Times.


V prosinci roku 2012 zažily Spojené státy nejhorší masakr dětí ve své historii. Dvacetiletý střelec Adam Lanza tehdy na základní škole ve městě Sandy Hook v Connecticutu zavraždil dvacet dětí ve věku od šesti do sedmi let a šest dospělých. „Děsivou shodou okolností se ta tragédie dotkla i naší rodiny,“ vzpomíná komentátor Luce. V době útoku jeho dcera slavila narozeniny s kamarády ve věku dětí, které padly za oběť vražednému řádění v Sandy Hooku.

„Byl to pro mě tehdy otřes, stejně jako pro ostatní. Očekával jsem změnu přístupu k držení zbraní. Při zpětném pohledu bylo však mé očekávání naprosto naivní,“ píše komenátor deníku Financial Times. Jak dodává, pokud by se příslušné zákony změnily už v reakci na dřívější útoky tohoto typu, nemuselo dojít k nedávnému masakru na Floridě. Orlandský střelec Omar Mateen totiž použil při svém hrůzném činu stejnou poloautomatickou útočnou pušku navrženou pro americkou armádu, jako Lanza v Sandy Hooku. Mateen si zbraň zakoupil týden před svým činem, Lanza ji měl z domu své matky. Ta byla také jeho první obětí – zabil ji a pak se vydal vraždit do základní školy.

„Na detailech však evidentně málo záleží, podotýká komentátor Luce a přechází k obecnějším faktům. Problém, který si stále znovu žádá pozornost, tkví ve skutečnosti, že prakticky kdokoliv ve Spojených státech může vejít do obchodu a koupit si zbraň. Ovšem ne ledajakou, ale přímo takovou, která je určena k zabití největšího možného množství lidí v co možná nejkratším čase. A proč všechny hlasy volající po změně zůstávají nevyslyšeny?“ pokládá si řečnickou otázku komentátor listu Financial Times.

20letý Adam Lanza postřílel v základní škole Sandy Hook v Connecticutu dvacet dětí a šest dospělých, pak zbraň obrátil proti sobě

Částečnou odpověď je možné nalézt v zápalu podobném náboženské víře. A víra je až děsivě účinná v přehlížení negativních zpráv. Menšinová, ale dostatečně významná část Američanů totiž až bigotně věří, že druhý dodatek americké ústavy zaručující právo vlastnit zbraň je zárukou jejich osobní svobody. Jakýkoliv pokus omezit zbraně pak pojímají jako útok na svobodu všech.

300 milionů malých ručních zbraní

Výsledkem takového způsobu uvažování je, že množství útočných pušek držených ve Spojených státech téměř jistě převyšuje počet obdobných zbraní ve výzbroji jakékoliv armády světa s výjimkou čínských a ruských ozbrojených sil. A to nezmiňujeme více než 300 milionů malých ručních zbraní, které jsou podle odhadů v amerických domácnostech, tvrdí Luce.

Většina vlastníků útočných pušek jsou nepochybně bezúhonní lidé. Mohou ale sdílet domácnost s psychicky méně vyrovnanými jedinci, jako tomu bylo v případě vraha ze Sandy Hooku. A existuje ještě další skupina, která má pochybný náhled na svět.

Střelná zbraň (ilustrační foto)

Kdokoliv má zájem, může totiž lehce nalézt ozbrojené Američany, kteří věří, že se je vláda snaží odzbrojit proto, aby vydláždila cestu invazi cizí mocnosti. A ani tak nezáleží na tom, jestli si takoví lidé myslí, že jsou za snahami o invazi nepřátelských sil federalisté, socialisté, OSN nebo ilumináti. Spojené státy jsou zkrátka zemí s velkým podílem politických podivínů. A čirou náhodou je řada z nich po zuby ozbrojená, sarkasticky popisuje situaci komentátor Financial Times a dodává:

Od doby, kdy se stal Barack Obama prezidentem, došlo k prudkému nárůstu počtu členů politicky radikálních organizací. Američtí ochránci lidských práv zaznamenali na 1999 faktur od organizací, jako je neonacistická Národní aliance. Ta zasílala publikace o domácí výrobě zbraní Thomasi Mairovi obviněnému z vraždy britské poslankyně Jo Coxové. Také byl zaznamenán prudký nárůst amerických konvertitů a muslimů narozených ve Spojených státech, kteří se hlásí k podpoře islamistických radikálních skupin jako je takzvaný Islámský stát.


Amerika už v minulosti dokázala své nadšení ze zbraní zkrotit. A může to dokázat znovu. V roce 1994 Spojené státy zakázaly prodej útočných pušek, aby je v roce 2004 zase povolily. Jedná se přitom o zbraně, které byly od té doby použity při naprosté většině masových vražd způsobených střelnou zbraní. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Američanů podporuje obnovu dříve platného zákazu. I přesto je však mizivá šance, že je jejich volení zástupci vyslyší. Jsou totiž na háčku lobbingu americké Národní asociace držitelů zbraní a velkých zbrojařských firem typu Smith & Wesson.

Což nás podle komentátora Luce přivádí zpět k otázce svobody. Pouze stát orwellovského ražení by dokázal kontrolovat životy stovek a tisíců potenciálních fanatiků typu Mateena a Lanz natolik, aby dokázal odhalit jejich záměry. A i kdyby dokázal vstoupit do jejich soukromí do míry výše popsané, pravdou zůstává, že ani nejlepší sledovací zařízení nedokáže číst lidské myšlenky. Logický krok by teď byl znemožnit jim přístup k nástrojům, které jim umožní realizovat jejich nihilistické představy a fantazie.

Akcie Smith & Wesson se bezprostředně po masakru v Orlandu propadly, a jakmile bylo zřejmé, že jim nehrozí legislativní zákrok v podobě omezení prodeje zbraní, zase stouply. Co tedy v takovém případě má příčetná část společnosti dělat? Jaké jí zbývá řešení, ptá se ve svém komentáři Financial Times. Musí „odfanatizovat“ zbrojařskou lobby. Odpovědí Národní asociace držitelů zbraní na hromadné vraždění střelnými zbraněmi je, že se všichni musí ozbrojit.

„To je ovšem recept v pekle stvořený a do pekla vedoucí. Příčetná většina musí odpovědět silněji, s větším důrazem. Občané by měli blokovat každý obchod se zbraněmi a obléhat kanceláře všech zákonodárců do té doby, dokud se zákony nezmění. To je Amerika. Změna může vždy přijít, jen ji lidé musí dostatečně silně chtít,“ uzavírá komentátor listu Financial Times Edward Luce.

autor: thk
Spustit audio