Eurodeník - 10. díl: Když se nehraje fotbal, v ulicích Toulouse se konverzuje a maluje
Daleko od bouřlivých fotbalových davů, na břehu Garonny v Toulouse, postává dvojice starších manželů před svými obrazy. Oběma jim může být kolem osmdesátky. Muž mi vysvětluje, že začal malovat před patnácti lety, už když byl v důchodu. Odstěhovali se do Cannes, kde je příjemné klima, začali jezdit po okolních vesnicích a malovat je. V životě prý nezažili šťastnější chvíle.
Pod uměleckým jménem Rollin maluje tento vitální samouk hlavně krajinky. Ukazuje mi pár obrazů a také mě začíná zkoušet.
V den kdy se nehraje Euro se do ulic francouzského Toulouse vydal reportér Jan Šmíd
„Tohle poznáte? Asi ne, že? To je Mougins, místo kousek od Cannes. A tady, to je Saint Remy,“ popisuje stařík. A takto pokračujeme. Obrazy jsou hodně realistické a města jsou na nich poznat.
Manželé mi vyprávějí, že se na rok vždy usadí někde jinde a Toulouse je prý trochu zklamalo. Je to velká vesnice a lidé jsou tu prý studení. Nemají pocit, že sem tak úplně patří, dokonce se prý cítí jako cizinci.
Života si užívají a těší se na fotbalové zápasy. Rollina prý nejvíce zajímá Olympique Marseille. Vypráví mi, jak podivný je to klub. Jak prodává své nejlepší hráče, jako byli Valbuena a Payet. Nejlépe se prý hrálo v době, kdy klub řídil kontroverzní Bernard Tapie, který skončil ve vězení. Ale klub prý vyhrával.
Manželé si života užívají plnými doušky. Dopoledne chodí na procházky, ale prý už se těší, jak se usadí před televizí a budou se dívat na fotbal.
A prý už se nemohou dočkat duelu Itálie se Španělskem. Paní znalecky tipuje remízu a Rollin věří Španělům. Dvojice, kterou bych doporučil každému, kdo se ptá, v kolika letech vlastně začíná život?
