Manévry obyvatelům rusko-estonského pohraničí nevadí. Stěžují si jen na klíšťata a špatný signál
Severoatlantická aliance v minulých dnech pořádala manévry v pobaltských zemích. Rusko odpovědělo analogicky - vojenským cvičením u severozápadní hranice se zeměmi NATO, Lotyšskem a Estonskem.
Rány jako z děla budí obyvatele vesnic a osad nedaleko rusko-estonské hranice. Místní už jsou na tento zvláštní druh rámusu zvyklí. Paní Nina říká, že zdejší lidé se nebojí a její soused pan Vladimír upřesňuje, že se pár kilometrů od nich nachází obrovská střelnice. Ještě se prý nestalo, že by granáty nebo rakety dopadly jinam, než měly.
Výbuchy musí slyšet i v Estonsku, které je odsud vzdálené asi 15 kilometrů vzdušnou čarou. V nedalekém Izborsku žije důchodkyně Valentina Vasiljevna. Ani jí vojáci v okolí nevadí.
„Dá se tady žít, klima je mírné, netrápí nás povodně ani uragány, je tu klid. Hranici hlídají naši pohraničníci. Na základně měli cvičení. Tři dny kolem projížděla vojenská technika, to jsem ještě neviděla. Dali jsme najevo, že máme všechno, pokud na nás zaútočí. A oni to zkoušejí,“ vypráví Valentina.
„Víme, že za hranicí stojí technika a vojska NATO. Jsem sovětská žena a jen tak se neleknu. Nikdy jsem se nebála. Mnohem víc než NATO trápí zdejší lidi klíšťata a problémy s telefonováním,“ dodává.
Sousedka paní Táňa popisuje, jak musí kvůli signálu chodit přes louky a pole až ke státní silnici a tam ho ještě nějakou dobu hledat.
Vladimír si vzpomíná, jak jednou neopatrně zvedl telefon a okamžitě ho to stálo 200 rublů - tedy asi 80 korun. Než lidé zjistili, že si mají zablokovat roaming, stálo je to dost peněz.
Bohužel ruští operátoři se o tento zapomenutý kraj na konci Ruska moc nezajímají. Pár důchodců v osadách a na samotách pro ně nejsou lukrativními klienti. Státní Rostelekom tady sice postavil drahé moderní budky, ale ty prý fungovaly jen v den slavnostního uvedení do provozu.
