Bára Hrzánová: Na divadle mě baví ta energie mezi hledištěm a jevištěm

9. červenec 2016

Prokoukli ji už v 5. třídě základní školy – do kádrového posudku jí zapsali, že vyvolává ve třídě reakční nálady a je proti socialistickému režimu. Její první známější filmovou rolí byla mentálně postižená Johanka v Renčově filmu Requiem pro panenku, za což byla oceněna na filmovém festivalu v Torontu. Pak získala Bára Hrzánová cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi a za inscenaci Hrdý Budžes obdržela cenu Thálie.

Už před delší dobou odešla z Národního divadla, a to i přes jeho zvučné jméno, protože cítila tlak, který jí nevyhovoval, a odcházeli kolegové, kvůli kterým v něm zůstávala. Odešla i proto, že by měla problém být loajální. „Já jsem loajální, pokud se to nepříčí mojí vlastní duši a srdci. Jakmile cítím ten osten v srdci, tak odcházím, protože neumím někde být a pomlouvat to místo,“ říká k tomu Bára Hrzánová.


Před každým představením, než vlezu na jeviště, tak mám takový rituál: vždycky se pomodlím a poprosím a vzpomenu si na všecky moje milovaný, kteří už nejsou v téhle zemi, v tomhle těle, ale jsou pořád se mnou. BÁRA HRZÁNOVÁ

Poté odešla i z divadla Na zábradlí, ale není to tím, že by měla problém s autoritami. Naopak přiznává, že má vlastně autority hrozně ráda. „Lidé, kteří mě znají, tak jsou většinou překvapení, že když můžu někoho poslouchat, tak poslouchám na slovo a jsem strašně vděčná. Ale musím mít důvěru, je to zase v tom srdci. Já musím mít důvěru, že ten člověk tu věc za mě vyřeší lépe.“

Problém s komunisty

Když Bára Hrzánová přebírala cenu Thálie, nemluvila moc hezky o komunistech. Byla na výslechu v Bartolomějské ulici a bylo na ni podáno trestní oznámení. „Já jsem dokonce měla právníka. Ten se mnou byl na pohovoru a říká mi: ‚Paní Hrzánová, vaše agentka mi říkala, že na policii vůbec nesmíte mluvit, nebo vás zavřou. Tak pojďte, dáme si skleničku vína a budeme si povídat spolu.‘ A tak jsme si hodinku moc hezky povídali,“ vzpomíná se smíchem a dodává, že poslechla a při výslechu opravdu mlčela.

Proslavila se ve hře Hrdý Budžes, ve které hraje děvče z maloměstské školy v době normalizace. Kvůli účinkování v této hře dostávala různé anonymy a někdy je dostává i dnes. Hrdý Budžes je mezi diváky stále populární, podle Hrzánové už hráli více než 700 repríz! Ani tak jí ale představení nenudí a užívá si ho více než před lety.

Nejdokonalejší odmítačka rolí

Otec, herec Jiří Hrzán, byl v jejím dětství spíše okrajovou osobou, protože se s ním viděla tak jednou, dvakrát do měsíce, protože jezdil s kapelou. Vzpomíná, že měla jako dítě pocit, že jí davy fanoušků tátu „kradou“, protože neměl mnoho času se jí věnovat.

O Báře Hrzánové je známo také to, že je nejdokonalejší odmítačka rolí. Mnoho odmítnutých rolí bylo televizních, protože, jak říká, ji televize obecně moc nebaví. „Zásadní problém pro mě je, že já to divadlo hraju ráda proto, že mým dalším partnerem je ten živý divák v hledišti. A to mě baví. Mě baví ta energie, která se vyvíjí mezi hledištěm a jevištěm a do toho objektivu mě to stojí strašně sil, představit si to tlukoucí srdce a toho živoucího, dýchajícího člověka,“ vysvětluje Hrzánová.

Jaký film, ve kterém hrál její otec, má Bára Hrzánová nejraději? Kdy si uvědomila, co mu udělali komunisté? Podle čeho si vybírá role? A co se jí líbí na duchovní literatuře? Poslechněte si celý rozhovor s herečkou Bárou Hrzánovou!

autoři: bta , jpr
Spustit audio