Jindřich Šídlo: Náměstek Hulinský jako znak úpadku

Kdyby se ten expert nejmenoval zrovna Petr Hulinský. Protože při vší úctě k jeho nepopiratelným zkušenostem a umnému politickému manévrování, jeho cesta státní správou jakoby dávala za pravdu prezidentu Miloši Zemanovi, že smyslem existence politických náměstků ve služebním zákoně je vytvoření pracovních míst pro zasloužilé straníky, které ovšem už nelze nabídnout voličům. (Pokud by to tedy kdysi za vlády premiéra Zemana vypadalo nějak jinak.)

Skromné přispění

Za jmenování Hulinského teď osobně přebírají zodpovědnost premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a ministr vnitra a první místopředseda ČSSD Milan Chovanec. To je docela silné politické krytí a oba pánové jistě dobře vědí, co dělají.

A zcela jistě moc dobře vědí, co kdy dělal Petr Hulinský. Se Sobotkou se poprvé setkali jako sněmovní nováčci po volbách 1996. A zatímco Sobotku ze zadního místa jihomoravské kandidátky dovezl do sněmovny autobus Zemák a nečekaný úspěch ČSSD v čele s Milošem Zemanem, Hulinský si své místo pojistil radši už před volbami.

Ve vnitrostranických primárkách se neznámý osmadvacetiletý sociální demokrat z Prahy 10 dostal překvapivě na třetí místo, hned za jedničku Petru Buzkovou a Františka Ringa Čecha. Pomohli mu k tomu i všichni ti noví členové ČSSD, shodou okolností také zaměstnanci jeho bezpečnostní agentury Indus, které svážel na místo primárek autobusy. „Zajištění kyvadlové dopravy je to nejmenší, čím jsem mohl ke svému zvolení přispět,“ vysvětloval to pak skromně. (Mimochodem, jeho neformálním mluvčím v rozhovorech s novináři byl další perspektivní sociální demokrat, o pět let mladší Karel Březina.)

Jindřích Šídlo, komentátor|foto: Šárka Ševčíková

A od té doby už Petr Hulinský nechyběl v Praze u ničeho. Je jedním z architektů pozoruhodné strategie pražských sociálních demokratů, kteří se zřejmě už kdysi dávno smířili s tím, že v hlavním městě nikdy nedokáží vyhrát – ale vždycky by měli být přitom a nabídnout za přiměřenou odměnu své služby.

A tak pražská ČSSD, odkud mimochodem pochází třeba i proslulá femme fatale hnutí ANO Radmila Kleslová, pomáhali vládnout ODS proti TOP 09, TOP 09 proti ODS a nakonec naposledy ANO proti TOP 09 i ODS.

Petr Hulinský byl vždy po ruce – a když třeba v letech 2006 – 2010 vládla na magistrátě Bémova parta špičatých bot, byl jí nesmlouvavou opozicí. A těch 19 milionů za členství v dozorčích radách a představenstvech městských firem byla samozřejmě férová odměna za těžkou a odpovědnou práci. Tak to tenkrát v Praze chodilo.

Mohli bychom si říct, že tohle je prostě problém sociálních demokratů, kteří v rámci své velkorysé sociální politiky nezapomínají i na ty, kteří si jen těžko hledají v běžném životě uplatnění.

Jenže tak jednoduché to není. Hulinský celým svým životem a dílem reprezentuje vše, co veřejnost na politických stranách upřímně irituje: od „kyvadlové“ vnitrostranické demokracie přes pojetí politiky coby nejvyššího stádia podnikání až po přeměnu stran, které by měly sloužit podle staré definice coby stroj pro vyhledávání schopných lidí, v pracovní úřady.

A není nás už mnoho, kteří by ve stranách pořád ještě rádi viděli základ parlamentní demokracie, možná nedokonalé a plné kompromisů, ale pořád lepší než nový politický řád založený na myšlence, že pořádek a poslušnost vede k lepším výsledkům než nějaká užvaněná dekadence.

Lidé jako náměstek ministra vnitra Petr Hulinský a všichni, kteří jej do úřadu dostali a drží ho v něm, jen do těchto nových časů dláždí cestu.