Jan Fingerland: Začátek konce izraelské demokracie?

Větší pořádek, nebo větší kontrola nad kritiky? Tak lze formulovat jedno z dilemat současné izraelské politiky. Týká se zákona, podle kterého budou muset nevládní organizace hlásit, od koho dostávají peníze.

Zákon vyvolával zapálenou debatu po celé měsíce. Nakonec byl v pondělí schválen poměrem hlasů 57 ku 48. Podle nové úpravy by měly všechny nevládní organizace, které získávají více než polovinu svých prostředků od zahraničních vlád nebo státních agentur, zveřejňovat tuto skutečnost ve zprávách pro veřejnost, v materiálech, v nichž hájí svá stanoviska a v komunikaci s úřady.

S návrhem zákona přišli tři politici z národně orientovaných stran včetně ministryně spravedlnosti Ajelet Šakedové. Týkat se zřejmě budeasi dvou desítek organizací. To, co vyvolává pozornost, je skutečnost, že velká část těchto institucí patří k izraelské levici a jsou mezi nimi organizace, které se systematicky zabývají kritikou izraelské politiky nebo sbíráním informací, které se pak používají při mezinárodním tlaku na Izrael – často bez uvedení proporcí nebo souvislostí.

Kromě známých lidskoprávních sdružení, jako je Becelem nebo Ješ Din, jde i o arabské organizace, které usilují o větší rovnoprávnost arabské menšiny nebo o izraelskou propalestinskou skupinu Zochrot, která usiluje o to, aby se na izraelské území mohli vrátit všichni palestinští uprchlíci a jejich potomci, což by ovšem zcela změnilo demografický profil společnosti.

Zákon se projednával už začátkem roku, ale pak byl načas odložen, protože vyvolal silnou kritiku. Nová verze je přepracovaná a podstatně měkčí. Přesto zákon kritizuje izraelská opozice, dotčené organizace i respektované instituce, jako je Izraelský institut pro demokracii.

Hnutí za okamžitý mír Šalom Achšav se chce obrátit na izraelský Nejvyšší soud a vyzvat ho, aby zákon zrušil, protože porušuje zásady rovnosti. Pokud prý jde izraelské vládě o větší transparentnost, pak by se měl větší dohled týkat všech nevládek, a ne jen těch, které kritizují současnou vládu.

Život v Izraeli (ilustrační foto)|foto: Štěpán Macháček

Proti zákonu se staví řada amerických židovských organizací, zejména Fondu pro nový Izrael (New Israel Fund), který sídlí v New Yorku. Právě přes ni je financována řada izraelských nevládních organizací. Podle kritiků díky zákonu izraelská veřejnost nezíská žádné informace, které by dosud postrádala. Ve skutečnosti je prý hlavním cílem zákona zastrašovat a umlčovat ty části občanské společnosti, které nevyhovují vládě.

Zákon totiž nežádá, aby organizace zveřejňovaly dary od jednotlivců. Přitom většina pravicových a nacionalistických organizací je většinou financována z darů jednotlivých osob nebo soukromých zdrojů - ať už se jedná o zahraniční Židy nebo i řadu křesťanských proizraelských organizací. Zatímco tedy levicové skupiny budou na základě nového zákona pod větším dohledem, nacionalisté budou moci snadno zdroje svých financí dále skrývat.

Mezinárodní obavy

Přinejmenším stejně jako samotný zákon je zajímavý mezinárodní rozměr celé věci. Zákon kritizují i evropští politici, a to včetně německých. Spolková vláda například vyjádřila znepokojení nad jednostranností zákona i nad nezdravým politickým klimatem v Izraeli. Vzhledem k tomu, že Německo si z pochopitelných důvodů obvykle nechává kritiku Izraele pro sebe, jde ze strany Berlína o neobvykle otevřený krok.

Jedním z důvodů je, že právě německé nadace jsou v Izraeli a na Západním břehu silně zastoupeny a zákon dopadne i na ně. Kritizovaný zákon činnost těchto organizací ovšem nijak neomezuje, přinejmenším ne přímo, ale jen je nutí k tomu, aby odhalily zdroj svých příjmů.

Jan Fingerland|foto: Vendula Kosíková

Izraelská situace má řadu specifik. Jednou z nich je velmi silný vliv amerického židovského života na ten izraelský, ať už se jedná o vliv jednotlivých osobností, myšlenek nebo i peněz, a týká se to jak pravice, tak i levice. Nejvýznamnějším posunem poslední doby je stále silnější rozpor mezi americkou liberální veřejností a izraelskou pravicí.

Druhé specifikum spočívá v tom, že izraelský politický život je pod velmi silným drobnohledem celého světa, zejména Ameriky a Evropy, takže i relativně nevinný zákon, který nikomu nic nezakazuje, vyvolává velký ohlas a podněcuje dramatickou debatu o budoucnosti izraelské demokracie.

Krom toho se řada vlád, včetně Evropské unie, nijak nezdráhá financovat projekty, které přímo protiřečí záměrům izraelské vlády nebo sponzorují její kritiky – a to v takové míře, která pravděpodobně nemá v případě jiné země obdobu.

Izraelská nacionalistická pravice zákonem o zveřejňování finančních zdrojů nevládních organizací reaguje na tento stav. Paradoxně právě vzrušená mezinárodní reakce na kontroverzní zákon je výstižnou ilustrací této podivuhodné fixace poloviny světa na izraelský veřejný život.