Malé jednohubky vám v některých restauracích zpříjemní čekání na jídlo. Říká se jim amuse bouche
Čekání na jídlo v restauraci může být někdy i zábava. Hlavně v těch restauracích, kde se vás snaží na dalších chod naladit malou jednohubkou, v gastronomii známou jako amuse bouche. A to i přesto, aniž byste si ji objednali a zaplatili. Jak taková malá pozornost podniku může vypadat a které malé delikatesy jsou ve světě nejoblíbenější? I to se dozvíte z pravidelné glosy gastronauta Pavla Maurera.
Určitě se vám už někdy stalo, že když v restauraci čekáte na polévku, předkrm nebo vůbec na první chod, občas se trochu nudíte a někdy býváte i malinko nervózní. Kde jsou tak dlouho s tím jídlem?
Vaše chuťové pohárky nemají hodinky ani respekt k práci v kuchyni. Jsou dávno nastartovány od chvíle, kdy jste si četli obsah jídelního lístku. Známý Pavlovův reflex funguje, takže vám se v puse sbíhají sliny na kýžené jídlo a každá minuta čekání, to jsou úplná muka!
Mnoho prozíravých restauratérů proto používá kouzelný vynález, kterému se francouzsky říká amuse bouche. Tedy volně přeloženo potěšení pro pusu nebo kamarád vašich úst. Je to jednoduchý a zároveň geniální nápad, jak zkrátit dobu vašeho čekání a současně vytvořit pro kuchaře prostor, aby stihl přichystat objednávku a my se na něj nemračili, že to trvá tak dlouho.
Jedná se v podstatě o miniaturní delikatesu, kterou jste si neobjednali a mnohdy ji ani neočekáváte. O to příjemnější je překvapení, že podnik na své hosty myslí. Třeba v kanadském Vancouveru se v nejoblíbenější indické restauraci čas od času vynoří z kuchyně snědá servírka a obejde stoly s mísou plnou různých smažených pikantních kuliček a zeleninou. Nikdo neodmítne ochutnat.
V Česku sádlo se škvarky
V hispánském světě zase nabízejí jednohubky ve stylu tapas, pintxos, nebo aspoň misku oliv, naložené šneky či kukuřičné čipsy se salsou. V Itálii je běžný bílý chléb s olivovým olejem, a v mnoha evropských zemích před vás postaví třeba kousek bylinkového másla a několik druhů chleba. V několika českých restauracích vám na začátek bez ptaní položí na stůl i misku sádla se škvarky, sůl a pepř. Málokdo odolá.
Restaurace, které prezentují vysokou gastronomii, se pak předhánějí v různých espumách, krémech, pěnách, nakládaných rybičkách, nebo vám naservírují kousíček domácí paštiky třeba s kandovanou višní.
Ať už je nečekaný předkrm, či amuse bouche jakýkoli, přiznejme si, že vždy potěší. Zkrátí čekání na náš první chod a navíc to vypadá jako bychom od restaurace dostali něco zadarmo. A to mají rádi hosté všech cenových kategorií, i když trochu tuší, že prozíravý restauratér má pochopitelně toto potěšení pro naši pusinku nenápadně zakalkulováno v nějaké úplně jiné položce.
