Turecku dochází červená látka, zájem o státní vlajky je totiž obrovský
Turecku dochází červená látka. Vlastenecké nadšení po nezdařeném puči totiž přineslo velký tlak na výrobce vlajek. Produkce nejžádanějšího artiklu ale v posledních dnech klesá. Výrobci metráže nestačí dílny zásobovat. Od pokusu o převrat se vlajek prodalo 100 miliónů. Uvádí to turecký zpravodajský web T24. Veřejná prostranství tureckých měst jsou rudých praporů plná.
„Lidé kupují jak diví a já už nemám odkud vlajky brát. Ale čekám, že po skončení velkých mítinků na náměstí Taksim bude zájem znovu opadat. Ale záleží na situaci v zemi," říká prodavačka, která má na ulici mezi sloupy osvětlení nataženou šňůru a na ní rudé vlajky s hvězdou a půlměsícem v různých velikostech. Byznys je to teď obrovský, má ale také velké výkyvy.
V nedaleké dílně Ogüna Rüzgara se na šití vlajek specializují: „V takovýchto situacích se vlajky vyprodají opravdu rychle. Každé dva až tři roky je vlna extrémního zájmu, je to třeba kolem voleb, po teroristických útocích a podobně. To se nám odbyt výrazně zvedne," říká majitel firmy.
Textilky nestačí zásobovat látkou výrobce tureckých vlajek, zjistil zpravodaj ČRo Śtěpán Macháček
Jenže vojenské převraty prostě pan Rüzgar předpovědět nedokáže a byznys mu tak protéká mezi prsty: „Většinou se předzásobíme, vyrobíme hodně vlajek na sklad, ale ta poslední událost nás překvapila, nebyli jsme na ni připravení."
Když se člověk po Istanbulu rozhlédne, tenčícím se zásobám červeného sukna se nemůže divit. Rudá barva zaplaví každý pouliční mítink, nejméně jedna vlajka visí na každém druhém domě a červeným doplňkem jsou vyzdobené i autobusy, tramvaje či osobní auta.
Turecká vláda i opozice chtějí po nezdařeném puči novou ústavu
Číst článek
Pan Rüzgar nabízí reportérovi Českého rozhlasu čaj a ten namítá, že v dílně ale červenou látku vidí. Prý ale není červená jako červená. Na barvu plátna je zákon a odstín musí být výhradně vlajková červeň.
A pak je tu pro místní firmy také nepříjemná konkurence: „My šijeme z tureckých látek. Ale politické strany na mítincích rozdávají vlajky z levnější čínské látky. A té se nedá cenově konkurovat. Velký rozdíl je ale v kvalitě," tvrdí majitel firmy Ogün Rüzgar.
Zatímco tureckou vlajku u něj teď reportér nesežene, do rána mu prý klidně ušije českou.
