Trik supermarketů. Za české broskve vydávají i dovozové, říká odborník
Na jihu Moravy startuje sklizeň broskví. Oproti minulým rokům ale ovocnáři očekávají mnohem slabší úrodu. Můžou za to jarní mrazy a především i to, že pěstování broskví je v Česku znatelně na ústupu. Jedním z důvodů je zřejmě i fakt, že obchodní řetězce radši jednají s nadnárodními společnostmi, řekl v rozhovoru pro Český rozhlas předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.
Už dříve jste řekl, že pěstování broskví v Česku končí. Opravdu budeme tohle dřív tradiční ovoce už jen dovážet?
Už se tak téměř stalo. Do České republiky se ročně dováží více než 12 tisíc tun broskví a nektarinek, zatímco naše normální úroda, tedy ta, která není postižená mrazy, jako je tomu v letošním roce, činí zhruba kolem jednoho až 1,5 tisíce tun. Téměř o 90 procent víc tedy dovážíme.
Dá se ještě pěstování broskví ve velkém zachránit? Co by se muselo stát?
Obávám se, že zřejmě ne. Neznamená to, že by se broskve a nektarinky u nás nepěstovaly vůbec. Vždycky na menších farmách pro lokální prodej k dispozici budou. Obchodní řetězce o ně ale prakticky nemají zájem. Vyhovují jim plody, která se dováží. Sice dobře vypadají, ale chuťově nejsou příliš kvalitní.
Obchodní řetězce o české broskve nemají zájem, řekl Jiřímu Chumovi ve vysílání Radiožurnálu předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík
Obchodníci se teď hodně chlubí tím, že prodávají ovoce a zeleninu z Česka. Prakticky každý hypermarket se na to ve své nabídce snaží upozornit. Proč to pro broskve neplatí?
To právě nám, ovocnářům, tuzemským pěstitelům, nejvíce vadí. Nejenom obchodní řetězce, ale celá řada obchodníků velmi ráda vydává i dovozové ovoce za české a tím klamou spotřebitele. Obchodní řetězce to často dělají velmi rafinovaně přes různé propagační letáky. Někdo fandí Česku, někdo žije česky. Vidíme to na všech letácích a v řadě případů to bohužel není pravda.
Co tam hraje roli? Je to třeba vysoká cena nabízených broskví od tuzemských ovocnářů, horší kvalita nebo nekorektní vztahy mezi nimi a velkými obchodníky?
Jsou tam dva faktory. Jednak se samozřejmě broskve a nektarinky v jižních zemích dají pěstovat po delší období, v České republice jsme schopni je dodávat třeba měsíc, měsíc a půl. Obchodním řetězcům také vyhovuje jednat s velkými nadnárodními společnostmi, které toto dokážou pokrýt, a nechtějí se příliš zabývat s regionálními produkty.
Českým ovocnářům se částečně snaží pomáhat stát. Rozjíždí třeba nové projekty jako Ovoce do škol. Ani v tom není větší naděje do budoucna?
Bezpochyby ano, ale my v tom projektu Ovoce do škol spíše vidíme takovou propagaci, a to naučit děti ovoce spotřebovávat. My máme i klimaticky trošku problém s tím, že převážná většina druhů, a broskve jsou toho důkazem, zrají v období prázdnin. My je ani projektu nejsme schopni nabízet.
Dá se tuzemské broskev poznat? Třeba tvarem, barvou?
Především chutí, protože pokud ji necháte dozrát na stromě, tak samozřejmě chutná úplně jinak než ta, která k nám putovala ze Španělska 2000 kilometrů. Byla podtržena a této chuti nikdy nedosáhne. Trošku lituji ty, kteří nakupují broskve a nektarinky výhradně v supermarketech, že nepoznají pravou chuť dozrálých broskví utržených přímo ze stromu. To mohou poznat na některých farmách, kde se ještě broskve pěstují.
Jsou také velikostně menší, jako je tomu třeba u rajčat?
To bych neřekl, je to spíše odrůdová vlastnost. Záleží také na tom, jestli jsou sady zavlažované, jestli máme dostatek srážek, jestli narostou, kolik máme sluníčka, jak se v plodech profilují cukry a podobně.
Odkud se tedy dovážejí broskve nejčastěji? Je to pořád jih Evropy - Řecko, Španělsko - nebo se u zpracovaných broskví prosazuje také Čína?
Ano, to je doména, kde Evropa ani země, které broskve pěstují ve velkém, tomu nestačí. Převážná většina zpracovaných produktů, u broskví to platí zejména u kompotu, pochází právě z Číny, kde jsou velmi levné.
