Letlampa se používá třeba na letování kovů. V Mongolsku s ní umí připravit slavnostní hostinu
Mongolové dovedli svůj kočovný život ve stepích téměř k dokonalosti, nejen pokud jde o pohodlí v jurtách, ale týká se to i kulinářství. K přípravě slavnostní hostiny totiž vůbec nepotřebují sporák, natož hrnec. Na boodog z kozího nebo svištího masa stačí jen zručné ruce. Naporcované maso se připravuje přímo v kůži zvířete. Zevnitř se dusí horkými kameny a zvenku se srst opaluje plamenem. V roce 2016 takovou hostinu poznal i zpravodaj Viktor Daněk.
Hnědý kozel s dlouhými chlupy ještě před chvíli mečel na dvorku, teď už ale tři muži jeho tělo uvazují za zadní nohy ke korbě náklaďáků, aby se jim dobře stahoval z kůže a za chvíli se přímo tady venku bude vařit.
Dva muži porcují maso a dvě ženy mezitím propírají vnitřnosti. Mezitím je potřeba podpálit oheň. Už je tu nachystaných pár polínek, ale protože dřevo je ve stepi vzácné, topit se bude hlavně udusaným a usušeným dobytčím trusem. Na ohni se ale nic vařit nebude, budou se v něm ohřívat oblé kameny, každý velký jako pěst.
Na boodog se nejlépe hodí sviští nebo kozí maso. Mongolové mají rádi ještě skopové, ale to se prý hodí k jídlu spíš v zimě, protože je tučnější. Z kozla zbyla jen kůže i s hlavou v celku, která teď funguje jako vak. Tři muži kozlí kůži drží roztaženou a další do něj střídavě dává kousky masa a rozžhavené kameny.
Horké kameny maso pomohou zevnitř udusit. Chvíli se tu všichni dohadovali, jestli dát do kozla i trochu vodky na zjemnění chuti, ale nakonec se rozhodli si ji nechat na později. Pan Ceden Bjampja tak nakonec maso jen osolí.
„Přidám sůl podle chuti a maso se pak bude dusit ve vlastní šťávě. Mohla by se tam dát cibule, ale není to nutné. A nemusíme ani ničím kořenit,“ říká.
Naplněnou kozlí kůži teď svazují drátem, kozlovi se trochu kouří z tlamy. Teď jeden muž zapálil letlampu, druhá už hoří. Letlampou teď kozlovi opalují srst, vypadá to trochu jako kremace. Uvnitř kozla roste tlak, tak se celý nafukuje, jeden z mužů proto povolil drát stažený kolem krku, aby kouř mohl ucházet tlamou.
Kozel se dovaří zabalený v igelitu
Ceden Bjampja říká, že kdyby neupouštěli vzduch, tak by kozel mohl vybouchnout. „Boodog může explodovat, i když se omylem propíchne kůže. S nožem je proto potřeba zacházet opatrně a zodpovědně, jinak se z kozla vyvalí žhavá pára,“ vysvětluje. Ceden Bjampa tvrdí, že jemu osobně se taková nehoda ještě nestala.
Zhruba po patnácti minutách flambování masa letlampou muži přikládají na povrch kůže sádlo a ohněm sádlo rozpouští. Tuk se teď krásně rozlévá po povrchu. Další má sádlo v ruce, nahřívá ho letlampou a teď kozla hezky masíruje a promazává.
Teď už jsou letlampy vypnuté, zbývá jen vodou omýt poslední nečistoty, skoro hotový kozel si ještě půl hodinky odpočine a dovaří se zabalený v igelitu, aby hezky změknul.
Boodog má ještě svou trochu složitější variantu, které se říká chorchog. Nepřipravuje se v kůži zvířete, ale v hrnci nebo hliníkové bandasce, může se vařit i ze skopového masa a patří do něj také více zeleniny.
Slavnostní hostina je připravená, na stole uprostřed leží hotový boodog. Pánové kuchaři společně kozla rozkrajují, vytahují jednotlivé kousky hotového masa a rozdávají stále ještě teplé kameny, které je ještě potřeba promnout pro dobré zdraví v rukou.
Boodog se podává třeba s bramborem, se salátem, těstovinami nebo s rýží. Maso je to poměrně tužší, ale jíst se dá.
