Proč jsou Berlíňané vstřícní k migrantům? Sami byli uprchlíci, připomíná novinářka
Německo poslední měsíc čelilo čtyřem teroristickým útokům, dva z nich spáchali žadatelé o azyl. Kancléřka Angela Merkelová přesto zůstává v politice otevřených dveří neoblomná. To vše ve dnech, kdy si Německo připomíná 55 let od stavby Berlínské zdi, která v minulosti rozdělila nejen Východ a Západ, ale hlavně roztrhla rodiny, přátele, sousedy. Stejně jako třeba současná válka v Sýrii. Němci tomu rozumí a chtějí pomoct.
Němci okusili v minulosti těžké zkoušky, zažili černé 20. století. Ať už to byl konflikt plynoucí z bilaterálního rozdělení Evropy, okouzlení nacismem, ať už byli středobodem konfliktu Východ – Západ, ať už byli nejprve pachatelé, nebo následně oběti – to vše v nich zanechalo stopu.
„I cizinci, kteří se tam přistěhovali, si uvědomují speciální historii města. Dodneška je to v Berlíně cítit,“ říká novinářka Pavla Francová, která v německé metropoli dlouhodobě žije.
Například pro vyrovnání se s hrůzami, které napáchala třetí říše, si Němci osvojili termín Vergangenheitsbewältigung. Chtějí zvládnout svoji minulost, pochopit její příčiny a důsledky a vyvodit patřičnou sebereflexi.
Také Berlínská zeď, která německou metropoli přeťala vedví přesně před 55 lety, je pro Němce už uzavřenou kapitolou. To ale neznamená, že by si události s ní spjaté nepřipomínali.
„Když se zeptám lidí, kteří žili v rozděleném Berlíně, každý z nich si pamatuje, co dělal v den, kdy zeď padla. Na druhou stranu, když se starší generace zeptáte na stavbu zdi, buď o tom lidi nechtějí mluvit, anebo říkají, že to je minulost,“ uvádí Francová.
Berlínská zeď je pro Němce epizoda v německé historii, která měla svůj začátek i konec. Do popředí se podle Francové nevrací ani v souvislosti se současnou uprchlickou krizí, kdy se v Evropě zdi s ostnatým drátem a žiletkové ploty opět staví. Němci se za svou minulost ale neschovávají a vnímají ji a to má dnes své jednoznačné důsledky.
„Berlín je dneska možná i v porovnání se zbytkem Německa více otevřený vůči uprchlíkům, protože si Berlíňané uvědomují, jak byli těsně blízko u světa, který byl od nich na léta daleko. Ví, kolik lidí se snažilo dostat na Západ, sami byli uprchlíci,“ říká novinářka.
Město jednotné. A společnost?
Povědomí o tom, jaké to je, když někde panuje nesvoboda a musíte se nuceně podřídit zvůli totalitního režimu, je v Německu silné. Svobodný Západ a utlačovaný Východ – to je téma, které podle Francové dodnes rezonuje společností. I v samotném Berlíně.
„Třeba učitelé ve východním Berlíně, se kterými se bavím, mají dodnes pocit, že jsou znevýhodněni. Naopak spousta mladých lidí se z celého Německa stěhuje raději do východního Berlína, protože je pro ně víc sexy. Děje se tam víc věcí,“ vysvětluje.
Pod kapotou i v nádrži auta. Zdolat Berlínskou zeď chtělo velkou odvahu
Číst článek
A právě otázka, jak mladí lidé naloží s historií své země, teď může dát nový směr německým úvahám o vině nebo utrpěných příkořích. Nová generace už nemá žádné vazby na události před rokem 1989. Zároveň si podle Francové mladí lidé dobře uvědomují, co zeď znamenala pro životy jejich rodičů a pro Berlín samotný. Kromě vyprávění to má i prozaičtější důvod.
„V Berlíně jezdí všichni na kole, mají mnohem užší kontakt s městem a jeho minulostí. Pokud máte ve městě na každém kroku nějakou připomínku minulosti, každého člověka to na ni během každého dne upomíná. Ať už to jsou památníky, nebo vyznačená čára Berlínské zdi,“ objasňuje Francová.
Podle ní tak mladí lidé nemají obavy, že by se něco podobného mohlo v budoucnu opakovat, protože si mnohem víc cení současné otevřenosti a svobody. Přestože je minulost ovlivnila, dokázali se s ní naučit žít.
„Jedna ze zón smrti je dnes oblíbeným parkem, kam lidé chodí grilovat. Každý víkend je tam nacpáno. Je to život s minulostí. Berlíňané jsou na něj pyšní. Rádi ukazují návštěvníkům z jiných měst: tady vedla zeď a teď ji můžeš překročit,“ uzavírá Pavla Francová.
