G. W. Pabst ‒ roudnický rodák, který točil s Gretou Garbo

Když byl ještě malý, přestěhovali se s ním rodiče do Vídně, kde také získal vzdělání. Nejdříve studoval na technice, později přešel na výtvarnou akademii. Už v devatenácti letech začal hrát divadlo. Kvůli hraní se na několik let přestěhoval do Curychu.

V roce 1910 odcestoval do New Yorku, kde režíroval a hrál v německojazyčném divadle. Během první světové války odjel do Francie, kde byl jako občan znepřátelené země internován v Brestu. I zde zorganizoval divadlo, tentokrát francouzské.

Po skončení války se věnoval avantgardnímu divadlu, v Praze režíroval expresionistické hry, ve Vídni se stal členem Neuen Wiener Bühne. Divadlo ale zakrátko vyměnil na nové umění – za film. V roce 1921 začal spolupracovat s režisérem Carlem Froelichem. V jednom jeho filmu hrál, na dalších pracoval jako asistent a autor scénářů.

V roce 1923 natočil Georg Wilhelm Pabst svůj první film Poklad a další filmy rychle následovaly. Jeho prvním skutečně významným snímkem byla Die freudlose Gasse s Gretou Garbo v hlavní roli. Když v roce 1929 točil dobrodružný film z prostředí velehor Bílé peklo/Die weiße Hölle vom Piz Palü s budoucí režisérkou Leni Riefenstahlovou v hlavní roli, byl už uznávaným režisérem.

Svůj první zvukový film natočil Pabst v roce 1930 ‒ šlo o protiválečný snímek Na západní frontě 1918/Westfront 1918: Vier von der Infanterie. V tomto období točil především ve Francii a Hollywoodu. Druhou světovou válku prožil v Evropě, několik filmů dokonce natočil v pražských filmových ateliérech, kde spolupracoval s Milošem Havlem a Otakarem Vávrou.

Ve filmové tvorbě pokračoval i po válce. V roce 1955 například natočil podle námětu Ericha Marii Remarquea snímek o posledních dnech Adolfa Hitlera. Ve stejném roce režíroval film o Schenkovi von Stauffenberg a jeho pokusu o atentát na Vůdce.

Svůj poslední film vytvořil Gerog Wilhelm Pabst v roce 1956. Zemřel v roce 1967 ve Vídni, kde je i pochován. Mnohá díla tohoto roudnického rodáka patří do zlatého fondu světové kinematografie.

Die heutige Rubrik Jahrestage der Woche gehört dem berühmten Regisseur Georg Wilhelm Pabst. Er wurde am 25. August 1885 in Raudnitz geboren. Als kleines Kind zog er mit seinen Eltern nach Wien um, wo er auch ausgebildet wurde. Zuerst studiert er an der Technischen Hochschule, später beginnt er die Akademie der bildenden Künste zu besuchen. Schon mit neunzehn Jahren beginnt er das Theater zu spielen. Wegen dem Theaterspielen zieht er nach Zürich um.

Im Jahre 1901 reist er nach New York ab, wo er als Regisseur tätig ist, und spielt im deutschsprachigen Theater. Während des Ersten Weltkriegs reist er nach Frankreich, wo er als feindlicher Ausländer in Brest festgesetzt wird. Auch dort organisiert er das Lagertheater, diesmal französisches. Nach dem Kriegsende widmet er sich dem avantgardistischen Theater, in Prag führt er Regie expressionistischer Stücke, in Wien wird er Mitglied der Neuen Wiener Bühne. Bald ersetzt er aber das Theater für eine neue Kunst – für den Film.

Im Jahre 1921 beginnt seine Zusammenarbeit mit dem Regisseur Carl Froelich. Er spielt in einem seiner Filme und arbeitet als Regieassistent und Szenarist an anderen Filmen. Sein erster wirklich bedeutender Film war Die freudlose Gasse mit Greta Garbo in der Hauptrolle. Als er im Jahre 1929 den Film Die weiße Hölle vom Piz Palü dreht, der im Hochgebirge abspielt und in dem die zukünftige Regisseurin Leni Riefenstahl die Hauptrolle spielt, ist er schon ein anerkannter Regisseur.

Seinen ersten Tonfilm dreht Pabst im Jahre 1930, und es handelt sich um einen Antikriegsfilm Westfront 1918: Vier von der Infanterie. In dieser Zeit dreht er vor allem in Frankreich und Hollywood. Den Zweiten Weltkrieg verbringt er in Europa, einige Filme dreht er sogar im Filmstudio Barrandov, wo er mit Miloš Havel und Otakar Vávra zusammenarbeitet. Seine Filmproduktion setzt er auch nach dem Krieg fort. Im Jahre 1955 dreht er zum Beispiel nach einer Idee von Erich Maria Remarque den Film über die letzten Tage von Adolf Hitler. In demselben Jahr dreht er einen Film über Schenk von Stauffenberg und sein Attentat auf den Führer.

Pabsts letzter Film entsteht im Jahre 1956. Er starb im Jahre 1967 in Wien, wo er auch begraben ist. Viele Werke dieses Landesmannes aus Raudnitz gehören zum Goldenen Fonds der Weltkinematografie.