Středověká Praha hrála v židovském světě významnou roli

Postavení Prahy jako jedné z největších židovských obcí v rámci českých zemí bylo opravdu výlučné, vysvětluje historička Eva Doležalová.

„Tady se trošku přeneseme v čase ze středověku až do 17., 18. století, kdy vznikaly legendy o původu Staronové synagogy, a víme, že jedna z těch kouzelných legend vypráví, že je to vlastně Šalamounův chrám, který andělé přenesli do Prahy. A proto i ta židovská komunita dneska připisuje Praze mimořádný význam a klade sem jedno z nejstarších historických center, které má kontinuální židovské osídlení, což je v podstatě absolutně výjimečné pro celý evropský prostor.“

Pražské židovské osídlení je skutečně nejstarší v českých zemích, takže zdejší komunita měla největší váhu. Záhy tu nebyla jen jedna, ale hned několik synagog.

„Víme, že se dokonce uvažuje o tom, že Praha byla původně jediným místem, kde existoval židovský hřbitov v českých zemích. Dneska už se to trochu relativizuje, ale skutečně pravděpodobně ty první židovské komunity odvážely své mrtvé na ústřední pohřebiště, které bylo umístěno na budoucím Novém městě pražském poblíž ulice Navrátilova.“

Co se týká mezinárodních vztahů, už od svého vzniku nebyla pražská židovská komunita izolovaná:

„Od počátku měla rozsáhlé vztahy s městem Řeznem, které je logicky tomu pražskému centru nejblíže a kde ta komunita pravděpodobně měla nejen nějaké zájmové vztahy, ale možná, že tam byly i příbuzenské vztahy. Což bylo velmi běžné, že ty židovské komunity se dosídlovaly z jiných měst a právě ta blízkost k Řeznu mohla toto způsobit.“

Existovaly ale také kontakty s významnými říšskými městy:

„Jsme schopni Židy z Prahy, z Čech, kteří to mají vyloženě jakoby v predikátu, doložit třeba ve Frankfurtu, v Mohuči, ale třeba také Trevíru, což už je město velmi odlehlé.“

Komunity navazovaly vztahy intelektuální:

„Víme, že existovaly kontakty mezi rabíny. Pražská škola nebyla tou nejlepší školou v Evropě, ale rozhodně byla školou, o kterou se rabíni zajímali, a neobsazovaly tento rabínský post osoby, které v Praze vyrostly, ale naopak sem přicházely osoby z vnějšku, což zaručovalo také příchod nových myšlenek, nových názorů a ukazuje to progresivitu té obce, která se samozřejmě snažila být intelektuálně na výši a udržet si kontakt s celým světem.“

Komunikace mezi jednotlivými městy a komunitami fungovala překvapivě rychle:

„Můžeme sáhnout do Kosmovy kroniky, kdy se na pražskou židovskou obec obrátil český kníže s tím, že nutně potřeboval půjčit peníze. Židé v Praze posčítali veškerý svůj majetek a zjistili, že je to nedostačující. A tak se velmi rychle obrátili na židovskou komunitu v Řezně a ta jim obratem poskytla tu částku, která chyběla. Čili za prvé: ta komunikace musela proběhnout v řádu dní a vidíme, jak tedy, když mluvíme o středověku, tak se nám zdá, že všechno muselo trvat dlouho, že to není pravda. A za druhé: Židé přesně věděli, kde a na koho se mohou obrátit. Takže myslet si to, že středověké židovské obce žily izolovaně, je velmi naivní představa.“

Vysvětluje Eva Doležalová, z Historického ústavu Akademie věd České republiky.

Víte, která Äeská rodaÄka dostala Nobelovu cenu za fyziologii a lékaÅ™ství? A proÄ Å½idy postihly katastrofy vždy ve stejný den? Celý poÅ™ad Å alom alejchem si kdykoli poslechnÄ›te v naÅ¡em audioarchivu.