Jaroslav Šonka: Vidíme vůbec realitu?

Pokrytecky se různí mluvčí o dnešní situaci skrývají za tento eufemistický pojem, který odpovídá spíše vandrování praotce Čecha, než dnešní situací Syřanů či Iráčanů. Pak je zde ještě další řada předsudečných pozic, mezi nimiž je pozice vůči kancléřce tou snad hlavní nebo nejnápadnější.

Kancléřka Angela Merkelová sice umí trochu česky, ale doufám, že se o to, jak na ni nazírá většina lidí v Česku, ani nemá čas podívat. Musela by se smát, kolik českých komentujících intelektuálů se o ni otírá, aniž by se snažili analyzovat a pochopit politickou situaci hlavní německé představitelky. A vztahují se k nějaké nafukovací kancléřce, aniž by se starali o realitu.

Především nikoho nikam nepozvala. Uprchlíci již byli v pohybu a ona jen poukázala na to, že vzniká nutnost, nějak s nimi zacházet. Teď se vyjadřují kovaní odborníci, například Robert Fico, o tom, že svou chybu pochopila, a německé zacházení s uprchlíky se konečně přiblíží tomu slovenskému.

Aha, ale co bude s tím půldruhým miliónem těch, kteří již v Německu jsou. Pošleme je zpět, aby se po cestě utopili, když se už neutopili cestou sem?

A nejsou uprchlíci náhodou naši bližní? A pro koho je Desatero? Tato otázka, kterou řeší kancléřka, ale ovšem i pražský kardinál, má zajímavý historický podklad, by měla obzvláště v zemi, kde vládne spíše konzumismus, než lidská vstřícnost, najít širší reflexi. Když se k tomu vyjadřoval Ježíš, neexistovalo křesťanství, kterému on svým životem teprve položil základ.

Syntetická Merkelová?

On nekádroval, kdo si smí poslechnout jeho Kázání na hoře, ale kázal všem. Tak se dostal i do Koránu. Výraz „bližní“ se vztahuje na každého a platí to i o Desateru. Ano, mezi bližními jsou i zločinci, kteří si zasluhují soud i trest. Ale proč bychom měli přisluhovat tendenční debatě v zemi, kde máme více neofašistů, než radikálních muslimů, o kterých usuzujeme jen na dálku.

Premiér Robert Fico na tiskové konferenci po jednání visegrádské čtyřky|foto: Vláda České republiky

Kancléřka prostě ví, že Ježíš řekl: „Nesuďtež, abyste nebyli souzeni“. Je to návod ke střízlivému uvažování, místo k vytváření světa kulis, našich milých českých, které odpovídají našim předsudkům.

Osvícenství již v 18. století došlo k závěru, že lidská práva jsou všeobecným principem. Na této základně si rychle uvědomíme, že předsudečné posílání muslimských uprchlíků například do bohaté, ale totalitní Saudské Arábie prostě nemůže fungovat. Jistě, nejdůležitější je řešení blízkovýchodního konfliktu. Znamená to válku, která by uklidnila poměry v končinách, odkud lidé prchají.

Lidé se rádi vracejí domů, což potvrzují průzkumy mezi uprchlíky. Není to jednoduchý problém a nebude to zadarmo. A nebude to na světě poprvé. Máme i domácí historii, se statisíci mrtvých během druhé světové války – velká část z nich vydaná nacistům jen tak. A nemáme ani tu příslovečnou holubičí povahu: Nevyhnali jsme někoho a nemáme dodnes pokryteckou debatu o tom, že těch z naší strany zavražděných bylo jen tolik a tolik desítek tisíc?

V současné diskusi bychom se měli ptát, zda je pro nás důležitá realita, nebo oportunizmus motivovaný předvolební atmosférou. Proč volit někoho, kdo se chce zalíbit debatérům po hospodách a vytváří si nějakou syntetickou Merkelovou? Neměli bychom spíš najít někoho, kdo opravdu umí řešit problémy jiné než svoje? Inu, bude to hledání nesnadné.