Žije vůbec uzbecký prezident?

Ať už žije nebo ne, jeho éra každopádně skončila, píše britský týdeník Economist. Obyvatele Uzbekistánu prý spíš zajímá, kdo po něm nastoupí. Jelikož Islam Karimov je nechvalně známý porušováním lidských práv, může prý s jeho nástupcem země jenom vydělat, myslí si autor komentáře.

Z pěti postsovětských zemí střední Asie má právě Uzbekistán nejhorší pověst a jeho dosavadní vůdce je známý nelítostný paranoik. Zprávy o jeho smrti kolovaly Taškentem v posledních letech už několikrát, ale když se na Twitteru nezávislé moskevské agentury Ferghana News objevila zpráva s citací nezávislých zdrojů, byl najednou jeho konec uvěřitelnější.

Obvykle tajnůstkářský režim navíc vydal prohlášení, že prezident Karimov byl hospitalizován s neznámou chorobou. Snad poprvé tak oficiální zdroje komentovaly jeho zdravotní stav a prezidentova dcera Lola Karimovová Tiljajevová zase na Instagramu dodala, že otcův stav je sice stabilizovaný, ale že prezident utrpěl krvácení do mozku.

Oslavy rozhodnou

Uzbecká vláda na zprávy o prezidentově smrti do dnešního rána nereagovala, ale pokud se diktátor na nastávajících oslavách nezávislosti Uzbekistánu dnes ani zítra neobjeví, bude jasné, že jeho stav je opravdu vážný. Už teď je podle deníku Moscow Times zřejmé, že program oslav nezávislosti se omezí. A když preziden zemře, co se bude dít dál? Karimov předání moci veřejně nikdy neplánoval. Jeho vláda začala roku 1989, kdy ho Kreml jmenoval šéfem uzbecké komunistické strany. Když se Sovětský svaz v roce 1991 rozpadl, stal se prezidentem nezávislého státu.

U moci se držel manipulací voleb, loni byl například oficiálně zvolen 90 procenty hlasů, a proslul také nesmírně tvrdým potíráním disentu. Když v roce 2005 střílely jeho bezpečnostní jednotky do demonstrantů ve městě Andižan, pohyboval se oficiální počet obětí okolo 180. Nezávislí pozorovatelé ale uváděli čísla od tří set do tisíce. Zcela běžné bylo i týrání politických vězňů a roku 2002 vyšly například najevo i hrůzné případy, kdy bylo několik zadržených uvařeno zaživa.

Islam Karimov se stal prezidentem v roce 1991, kdy 31. srpna vyhlásil nezávislost Uzbekistánu a 29. prosince vyhrál první nezávislé uzbecké prezidentské volby se ziskem 86 % hlasů. Volby jsou dodnes považovány za neférové, protože byl zfalšován počet hlasů. Kvůli chování vůči svým oponentům a porušování lidských práv, mučení, cenzuře a falšování voleb je Islom Karimov považován za jednoho z nejhorších světových diktátorů.

O nástupcích se samozřejmě aspoň spekuluje. Přestože původně se plánovalo, že žezlo vlády převezmě nejstarší Karimovova dcera Gulnara. Ta se ale kvůli skandálu musela v roce 2014 v Taškentu uchýlit do domácího vězení. Její osud je podle týdeníku velmi nejistý.

Prezidentovu rodinu zastupuje ještě mladší dcera Lola, která prý se starší sestrou nevychází. Ani ona ale se svým manželem podnikatelem Timurem Tiljajevem nepatří podle Economistu k těm, kdo by v Uzbekistánu tahal za mocenské nitky. Nejčastěji zmiňovanými kandidáty na nástupce jsou tedy premiér Šavkat Mirzijojev, vicepremiér Rustam Azimov, nebo šéf Národní bezpečnostní služby Rustam Inojatov.

Vyhlídky na budoucnost a dohled Kremlu

Prezidentův nástupce – ať už to bude kdokoli - to každopádně nebude mít jednoduché. Přestože Uzbekistán patří k nejlidnatějším zemím v regionu, má 31 milionů obyvatel a spousta nerostného bohatství, stal se z něj případ krachujícího státu prolezlého korupcí sovětského stylu. Zahraniční investory také odradila dřívější zestátnění majetku. Uzbecké mocenské klany už nepochybně bojují o ekonomické zdroje, které Karimov za své vlády nahromadil, manévrovat budou chtít ale i zahraniční politici. Především Kreml, který na Uzbekistán pohlíží jako na svůj zadní dvorek, si určitě rád dohlédne na své zájmy.

Kromě Moskvy je tady ale i Čína se svým obchodnickým přístupem. Ta si nejspíš bude chtít zajistit dodávky zemního plynu. A pak jsou tady ještě Spojené státy, které budou chtít Uzbekistán lákat jako spojence ve válce proti terorismu. Zvlášť když vezmeme v úvahu, že Uzbekistán sousedí s Afghánistánem, uzavírá týdeník Economist.