Cyklista Koblasa spoléhá na pomoc svého otce také na paralympiádě. Vnímá ho jako kamaráda a oporu
Na dráze nebo silnici je vidíte neustále spolu a na paralympiádě to platí také. Otec a syn Koblasovi vytvořili nerozlučnou dvojici. Starší Ivo je pro syna, který má stejné křestní jméno, nejen psychickou podporou. Pomáhá mu třeba s kolem a také s oblékáním. Ne všechno totiž jeho syn kvůli zdravotním problémům zvládne.
„Ivo prodělal dětskou mozkovou obrnu, také mimo jiné kalosotómii mozku, což je oddělení mozkových hemisfér, to znamená, že má velmi razantně narušenou koordinace vlastního pohybu. Má spasmu v levé horní a spodní končetině a v pravé ruce nemá jemnou motoriku,“ říká Ivo Koblasa starší.
Jsou věci, které tak jeho syn jen těžko zvládá. „Dodneška neumí například zavázat tkaničky, nedokáže si udělat některé věci, které se týkají pravé strany. Je potřeba ho obléct, dotáhnout levou tretru a to co prostě nezvládne jednou rukou, navíc postiženou jemnou motorikou.“
„Ivo mě od malička bere více jako kamaráda než vlastního otce,“ říká Ivo Koblasa starší
„Hlavně, když je on tak umí povzbudit do toho závodu,“ vložil se do povídání Ivo Koblasa mladší. Přímo v Riu se může těšit ze skvělých výsledků. V team sprintu byl s Jiřím Bouškou a Tomášem Kajnarem pátý, o příčku hůře skončil ve stíhacím závodě, kde navíc pokořil český rekord. Výrazný skok pak pro něj znamenalo osmé místo na kilometru s pevným startem.
„Jsem nejspokojenější člověk, protože jsem překonal o čtyři vteřiny svůj osobní rekord. Teď mám jedna dvanáct. Za to jsem vděčný sobě, protože to je hodně tvrdé píle, na čemž musí člověk pracovat,“ byl spokojen Ivo Koblasa mladší.
A je za tím také rodinná spolupráce. Mezi otcem a synem vládne spíš kamarádský vztah. „Ivo mě od malička bere více jako kamaráda než vlastního otce. Systém funguje, že já dělám trenéra, maséra, mechanika jeho kol a další věci, které jsou potřeba včetně pomoci s oblékáním a přinesením stravy. To znamená, že Ivo mně vnímá jakou určitou oporu, která je pro něj jistotou v tom jeho výkonu, zázemí a může se skutečně věnovat pouze svému výkonu.“
Z hlediska cyklistiky Ivo mladší má největší problémy s koordinací pohybu. Stabilita na kole kvůli jeho postižení nemůže být stoprocentní.
„Projevuje se tím, že po určitém ujetí stovek metrů, kilometrů vybočí doleva nebo doprava a udělá takovou myšku a zase se vrátí do přímého směru. Naštěstí tréninkem jsme se naučili toto koordinovat a Ivo dokáže na tyto výkyvy vcelku rychle zareagovat a velmi rychle se srovnat.“
Na paralympiádě tento handicap prakticky není znát. Před startem na silnici mu dráha dodala patřičné sebevědomí. Uvědomuje si, co dosavadní výsledky a hlavně výkony znamenají.
„Může to znamenat, že jdu tou správnou cestou, nepadám výkonnostně dolů a můžu to dotáhnout i na lepší časy,“ uvedl na závěr Ivo Koblasa mladší.
