Reportér Českého rozhlasu si vyzkoušel biatlonovou střelbu. Po zátěži se mu mířilo hůř
Čeští biatlonisté se tak trochu v ústraní připravují na novou sezonu, v tomto období o nich pochopitelně není slyšet tolik jako v zimě, my se teď ale vydáme do Jablonce nad Nisou, právě na biatlonovou střelnici. Možná se při sledování biatlonu neubráníte kritice, když některý z vašich oblíbenců mine terč, jenže zastřílet čistě není nic lehkého. Poznal to i reportér Českého rozhlasu, kterého s malorážkou seznámil šéftrenér jablonecké mládeže Aleš Lejsek.
„Biatlonová zbraň se skládá z laufu a pažby. Jde nastavit spoušť, jde nastavit i zadní patka,“ popisuje na úvod trenér Aleš Lejsek biatlonovou malorážku, která podle pravidel nesmí vážit méně než tři a půl kila.
Pro seznamování s biatlonovou malorážkou byla vybrána střelba vleže.
„Zbraň přiložím k rameni, pravou ruku dám na spoušť, hlavu přiložím na lícnici a můžu se dívat do mířidel. Nic víc, nic míň, vysvětluje,“ šéftrenér jablonecké mládeže.
Vzdálenost mezi střelcem a terčem je v případě biatlonu rovná padesáti metrům.
Reportér Českého rozhlasu na první pokus trefuje tři z pěti terčů. Střelbu však absolvoval v naprostém klidu, protože jeho představení na střelnici nepředcházel běh.
Před druhou „položkou“ se proto proběhl, aby tím dosáhl potřebného zvýšení tepové frekvence.
Hned při následném zalehnutí na střelnici bylo zřejmé, že tentokrát už mu to nepůjde tak snadno, protože se mu hlaveň kmitala nahoru a dolů.
„Po zátěži trefil dvakrát do černého, třikrát je to pod,“ vyhodnocuje prostřednictvím dalekohledu kouč Lejsek druhou střeleckou sérii.
