Střety křesťanů a muslimů na Filipínách: Jaké jsou vyhlídky na mír v zemi?

15. září 2016

Letos v prosinci uplyne rovných 40 let od podpisu první mírové dohody, která měla ukončit ozbrojený boj muslimů z jižních Filipín za právo na sebeurčení. Konflikt, který si vyžádal už hodně přes sto tisíc lidských životů, ale dodnes trvá.

„Stojím přímo v centru města Zamboanga na náměstí před radnicí, které nese jméno filipínského národního hrdiny José Rizala, jehož bělostná socha se vypíná uprostřed náměstí v parčíku,“ začíná reportáž Pavla Vondry. „Když se rozhlédnu kolem dokola, tak to tu vypadá prakticky navlas stejně jako ve všech jiných filipínských městech," říká Pavel Vondra, autor reportáže pořadu Zaostřeno.


Téměř všichni lidé, s nimiž jsem v Zamboanze mluvil - a to jak křesťané, tak muslimové - Dutertemu dali ve volbách svůj hlas a nejeden z nich se dokonce zapojil i do kampaně na jeho podporu. Takový politický kapitál by prezident snadno mohl využít k oživení mírového procesu, který loni uvízl na mrtvém bodě a v právním vakuu. Už v kampani sliboval, že by chtěl jednání učinit inkluzivnějším než jeho předchůdce.Pavel Vondra

„Už zmiňovaná radnice, před ní vysoký stožár s vlající filipínskou vlajkou, napravo budova zdejší univerzity, přímo naproti McDonald´s, o kousek blíž Jollibee, což je zdejší populární síť rychlého občerstvení a kolem náměstí krouží džípy upravené na mikrobusy, což je nejrozšířenější dopravní prostředek tady na Filipínách, a nebýt toho, že kolem mě prochází i nezanedbatelné množství žen v hidžábech, tedy muslimských šátcích, a sem tam je vidět i nějaká žena v nikábu, což je závoj zakrývající celý obličej, tak by vlastně nebylo poznat, že tady - na jihu ostrova Mindanao v nejkatoličtější zemi Asie má život ještě jednu tvář - tu islámskou,“ pokračuje.

Náboženská tradice versus většina

Islám má na Filipínách mnohem delší tradici než křesťanství. Dostal se sem s arabskými obchodníky a muslimskými učenci o celá dvě staletí dříve, než španělští kolonizátoři vtiskli souostroví nové jméno - po korunním princi a později králi Filipu II., a tím také novou víru. Konflikt dvou velmi rozdílných náboženství vyvolal posléze ozbrojené střety.


Historie konfliktu: Před více než 40 lety, v dubnu 1974, probíhala zřejmě nejžhavější fáze obnoveného konfliktu, který po více než třech staletích potyček mezi filipínskými Mory a Španěly utichl s příchodem americké koloniální správy na přelomu 19. a 20. století a její tvrdou pacifikační kampaní proti Morům. Napětí ale začalo znovu sílit v důsledku řízeného osidlování úrodného Mindanaa zemědělci z hustěji zalidněných částí Filipín, které provázely zábory půdy a vytlačování muslimů z jejich tradiční domoviny. Pocity diskriminace přiživované necitlivou politikou centrální vlády teď již nezávislých Filipín nakonec na přelomu 60. a 70. let vedly k ozbrojenému povstání filipínských muslimů, přiživovanému dodávkami zbraní ze sousední Malajsie i mnohem vzdálenějších zemí sympatizujících s Mory, jako byla například Kaddáfího Libye. Filipínský prezident Ferdinand Marcos nakonec souhlasil s mírovými rozhovory v Tripolisu, kde byla v prosinci roku 1976 podepsána mírová dohoda s MNLF. Slíbená autonomie ale zůstala jen na papíře, naplnit dohodu se ve značně okleštěné podobě pokusila po pádu Marcosova režimu až jeho nástupkyně Corazon Aquinová, její snahy ale MNLF bojkotovala, a tak to byl až její nástupce Fidel Ramos, kdo dvacet let po tripoliské dohodě vyjednal tzv. konečnou dohodu a do čela muslimské autonomie na Mindanau dosadil Nura Misuariho, zakladatele a dlouholetého vůdce MNLF. Jenže ani to nebyla úplná tečka za konfliktem... Více se dozvíte při poslechu celého pořadu Zaostřeno od Pavla Vondry.

Skupina asi pěti set ozbrojenců z Fronty národního osvobození Morů (španělské pojmenování zdejších muslimů), zkráceně MNLF, nejstarší muslimské povstalecké organizace na Filipínách, se pokusila 9. září roku 2013 nad radnicí města Zamboanga vztyčit vlajku samozvané Republiky Bangsamoro, kterou krátce předtím vyhlásili na ostrově Jolo. Začaly kruté boje.

Krvavé snahy o samostatnost nechaly na dlouhá léta ve městě stopy

Zamboanga se z toho stále ještě vzpamatovává, což je patrné při návštěvě míst, kde tehdy zuřily nejtěžší boje - přímořské čtvrti Rio Hondo a Mariki a k nim přilehlé barangaye, tedy filipínské nejnižší územně správní obvody, Santa Barbara a Santa Catalina, všechny s převážně muslimskou populací. „Na jejich návštěvu jsem se vydal stylově - v tricyclu či také pedicabu, nebo chcete-li cyklorikše či cyklotaxíku, zkrátka v sajdkáře připevněné k bicyklu, což je běžný dopravní prostředek užívaný na Filipínách na kratší vzdálenosti. Jejich nízká rychlost je ke zkoumání terénu ideální stejně jako důkladná znalost místního prostředí, kterou disponoval můj osobní řidič Sirhan,“ pokračuje v líčení Vondra.

Sirhan reportéra zavezl na místa, kde se před třemi lety bojovalo a kde střelba, výbuchy a především požáry zničily domovy tisíců lidí, většinou těch nejchudších obyvatel Zamboangy, muslimů z kmenového společenství Sama, kteří jsou na Filipínách úplně vespod společenského žebříčku. „Jejich nejbližší příbuzní jsou známi jako Badžaové, případně mořští cikáni, i když oni sami preferují jméno Sama Dilaut, mořští Samové. Dříve skutečně žili ve svých lodích na moři, dnes už se většinou usadili na pevnině a obývají domky na kuřích nožkách v přímořských čtvrtích, jako je tato,“ dává nám proniknout do místního světa Vondra.

Předvolební plakáty, Filipíny

Poslechněte si v pořadu Zaostřeno svědectví a vzpomínky místních obyvatel zaznamenané pro Český rozhlas Plus.

autor: pav
Spustit audio