Dědo, vyprávěj, chce to po nás učitel
Většina středních a základních škol řeší problém: nesoustředění a znudění žáci. Současná generace školou povinných zvyklá na klipovitý, rychlý svět videí a fotek během výuky zlobí.
Zvláště markantní je to v hodinách dějepisu, stěžují si učitelé, kteří mohou křičet, rozdávat pětky a poznámky, ale stejně to nezabírá. Stoupá prý počet těch, kterým jsou známky fuk. Řešením je - podle odborníků - projektová výuka, kreativita a mezioborová provázanost.
Post Bellum je nezisková organizace, která více než 15 let sbírá vzpomínky pamětníků a ukládá je na internetový portál Paměť národa. Realizuje řadu projektů, jako jsou např. Udílení cen PN, vzdělávací Příběhy našich sousedů, Místa PN, Běh pro PN, vydává publikace a podílí se na vzniku tohoto dokumentárního cyklus Příběhy 20. století. Je financovaná převážně ze soukromých darů. Pomozte jí i vy. Staňte se členem Klubu přátel Paměti národa.
Žáci se svým učitelem navštíví pamětníka, jeho příběh během několika měsíců zdokumentují a vytvoří reportáž, kterou publikují třeba na sociálních sítích.
Na pozadí příběhu např. českého vynálezce a hudebníka, který prošel komunistickými lágry, se žáci učí nejen moderní dějiny, ale i matematické a fyzikální teorie, hudební, občanskou a mediální výchovu, práci s archivy, konfrontaci pramenů, kriticky myslet. Na většině škol se učitelé stále drží tradiční výuky: učebnice a předčítání z nich, písemky a zkoušení u tabule. Důvod? Změna by stála moc peněz.
Statisíce na jednu školu
Nezisková organizace Post Bellum, budující sbírku vzpomínek Paměť národa, zapojila za poslední tři roky přes dva a půl tisíce žáků a studentů, tři stovky učitelů a víc než pět set seniorů do projektu Příběhy našich sousedů.
Vznikly stovky reportáží. Podobný projekt realizují Člověk v tísni, Pant a ÚSTR. Přesto se zdá, že projekty zasahují jen hrstku žáků, kterých máme v ČR podle statistické ročenky MŠMT přesně 880 251.
Největší investicí pro základní či střední školu, aby se žáci a studenti pustili do např. Příběhů našich sousedů, je kvalitní nahrávací technika: video kamery nebo rozhlasové diktafony, počítač s příslušným střihacím a míchacím software editorem.
Protože školy předmět, např. historický seminář, nemají v rozvrhu, musí učitel své žáky za pamětníkem doprovázet po skončení výuky, stejně když s nimi tvoří scénář a pracuje se střihem. Má tedy pochopitelně nárok na odměnu. Škola potřebuje v ideálním případě ještě kvalitní skener, fotoaparát, ale především technicky zdatné a vyškolené učitele. Pakliže by chtěla škola kvalitní přístroje, lezou náklady do statisíců.
Od dědy se dozvíte, jak to bylo
Častěji než by náročně dokumentovali osudy pamětníků v rámci Příběhů našich sousedů, zvou učitele pamětníka přímo do hodiny dějepisu.
„Svízel vidím v tom, že tímto způsobem mnozí neumí pracovat. Na to je potřeba, aby se učitel dobře připravil, vyprávění znal a zasadil do kontextu, dobře se ptal. Není možné, aby dětem učitel řekl: ´Tak a teď se dozvíte, jak to bylo.´ To je špatně,“ říká zakladatel portálu modernidejiny.cz, ředitel Pantu Petr Pánek.
Učitelé poznali, jak jsou jejich žáci dobří
Koordinátoři Post Bellum provedli šetření mezi pedagogy, kteří se zapojili do Příběhů našich sousedů.
Překvapením byly odpovědi na otázku: „Jaký byl pro vás největší přínos?“.
42 procent dotázaných odpovědělo, že byli překvapení, jak jsou jejich žáci dobří a že se lépe vzájemně poznali, 40 procent tvrdilo, že největším přínosem bylo setkání se zajímavými lidmi – pamětníkem, odborníky a lektory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
