Jak dostane filmař žraloka před kameru? Nalije mu smradlavou žraločí coca-colu

21. září 2016

Dokumentování volné přírody se věnuje cestovatel, fotograf a filmař Miroslav Hrdý. Natáčí například pod vodou žraloky, ale nejvíc jej podle jeho slov fascinuje hmyz. Hodně cestuje, rád však pořídí zajímavé záběry i doma v Čechách.

Pod hladinu oceánu se Miroslav Hrdý naposledy ponořil při natáčení filmu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov. Měl zde úlohu takzvaného stereo kameramana, který drží dvě kamery a pořizuje tak 3D film. „Máme takové zařízení, kde jsou dvě kamery, každá supluje jedno lidské oko. Kamery musí být dokonale synchronizované, musí se stejně zapínat i vypínat. Jakmile se toto poruší, budou diváka v kině bolet oči,“ přibližuje.

Film o atolu v Indickém oceánu Aldabra vznikal celý rok, na místě samotném však byli filmaři krátce. „Všechno se musí pečlivě připravit, technika doladit, takže jsme třeba asi měsíc trénovali na Bali. Měli jsme historicky první zařízení, které se dalo přestavovat ve vodě. Nastavení kamer, ostření se připravuje na suchu, to má na starosti takzvaný stereograf, až pak vše předá kameramanovi a ten se spustí do vody,“ vysvětluje Miroslav Hrdý.

Nakonec musí mít člověk hlavně štěstí

Ačkoli při vzniku dokumentárního filmu z divoké přírody hraje velkou roli pečlivá příprava techniky, fyzika a matematika, stejně nakonec musí mít člověk hlavně štěstí. „Musíte najít nějaký objekt, který stojí za natočení. A to není legrace s velkým filmařským zařízením a mnoha lidmi, kteří ta zvířata plaší,“ vysvětluje filmař.

Dostat před kameru například žraloky však podle něj není tak těžké. Tato zvířata se totiž dají navnadit a k filmařům tak patří i speciální tým, který se zabývá přípravou návnad. „Když se jedná o rybožravé žraloky, tak se prostě vezmou zbytky z ryb, dají se někam pod korál a žraloci to ucítí a připlavou,“ popisuje.

S velkými lidožravými žraloky je to složitější, ti jdou po pachu a živí se výhradně teplokrevnými, tedy živými tvory. „Používáme takzvanou žraločí coca-colu. To je to nejsmradlavější a nejhnusnější, co najdete. Rozmixují se několik dní staré ryby, vnitřnosti, zahustí se to takovým tím materiálem, který člověk potřebuje odevzdat ráno po probuzení. Nechá se to chvíli v teple, aby to zakvasilo, a přidá se i trocha rybího oleje, aby návnada zůstala na hladině. Loď rozstřikuje tuhle voňavou záležitost a poblíž čekáme my,“ vypráví Miroslav Hrdý.

Miroslav Hrdý, cestovatel, fotograf a filmař

Pak je důležité, aby si žralok všímal pouze návnady a ne filmařů. „Nesmíme se dostat mezi návnadu a žraloka, ale musíme být po proudu, na jedné straně návnady, zatímco žraloci připlouvají z druhé strany,“ vysvětluje. Zároveň dodává, že žraloci rozhodně nechtějí sežrat každého člověka, kterého ve vodě vidí. Jsou to velice opatrná zvířata a člověk není jejich primární potravou.

Další z nových filmů, na nichž Miroslav Hrdý pracoval, vznikl na Madagaskaru. Tam jej fascinovalo, že v každé části ostrova je úplně jiný typ krajiny. Lidé tu narazí na zvířata, která jinde nežijí, a ani je nemusí moc hledat. Navíc se tu není třeba bát, protože se tu nevyskytuje žádné vyloženě nebezpečné zvíře.

Natočil film o manticorách

Vášní Miroslava Hrdého jsou ale brouci. Na všech cestách se po nich poohlíží. Může se pochlubit tím, že našel jednoho z největších svižníkovitých brouků - manticoru. „Je to velký černý brouk s obrovskými kusadly. V Africe se věří, že nosí smrt, že jakoby překousne nit života. Proto je těžké najít ho živého, protože ho domorodci zašlapují. Já jsem manticory nejen našel, ale dokázal jsem o nich i natočit film,“ říká.

I když filmař cestuje po exotických zemích, rád zachytí i zajímavosti české přírody. V současné době natáčí v jižních Čechách. „Potkávám úžasné lidi a úžasná místa. Jižní Čechy, to je věc nevídaná. Zbožňuji třeba, když se vylíhnou roháči, naši největší brouci, na Hluboké je jejich speciální lokalita. Každý rok tam jedu, natáčím je a dělám si takový dokument,“ prozrazuje.

Spustit audio