Dostihový fajnšmekr za posledních 70 let vynechal jedinou Velkou pardubickou
Dnes s vnukem, dřív s tátou. Čas běží, přibývají ročníky, ale jedna jistota zůstává. Na legendárním dostihu nechybí historik Radovan Brož. Viděl skoro všechny poválečné Velké pardubické.
„Poprvé jsem šel na starou dřevěnou tribunu jako desetiletý kluk v doprovodu svého tatínka, který jako druhou profesi dělal sportovního redaktora. To bylo v roce 1946. Tribun tenkrát moc nebylo. Přišlo údajně 50 000 diváků. O rok později snad ještě víc. Všechny rekordy ale překonala Zlatá přilba, kam přišlo 100 000 diváků. Že nedošlo k malérům, byl hotový zázrak,“ vzpomíná Brož na dávné dějiny.
Tehdy rozhodně nebyla taková bezpečnostní opatření jako dnes. Třeba se neprocházelo rámy. „Největší rozdíly jsou určitě v obtížnosti překážek. Tehdejší oranice byla podstatně hlubší, vodní příkop širší. Dnešní sklon doskokové hrany u Taxisu přispěl k bezpečnosti koní i jezdců. Chybí ale oblouk za tribunami, kde se skákaly tři překážky a kde byl nádherný Hadí příkop zarostlý liánami. Fascinoval mě víc než Taxisův příkop.“
Proč chyběl?
Radovan Brož vynechal jenom rok 1971. „To jsme s atlety byli v Košicích a prohrál jsem hlasování o to, jestli se vrátit na Velkou pardubickou, anebo dobýt Velký Choč. Nakonec jsme běželi na Velký Choč. Ani jsem tehdy netušil, že své účasti dotáhnu až k číslu 70.“
Prakticky celý život dělal Brož profesionálního trenéra atletiky v Pardubicích, byl i zástupcem ředitele na sportovním gymnáziu. „Pak jsem se vrhl na historii. Ke stému výročí atletiky jsem udělal velkou publikaci včetně statistik. Pak jsem pokračoval malou kronikou pardubického fotbalu, potom kronikou cyklistiky, tenisu a teď pracujeme s Radkem Klierem na velké kronice pardubického fotbalu k blížícímu se 120. výročí vzniku SK Pardubice.“
Rodina má pochopení
S Brožem dnes na dostihy nejvíc chodí vnuk a jezdí taky rodina jeho dcery. „Když se narodily děti, chodila s nimi moje žena. To byla doba socialistických mítinků, kdy se po každém závodě hrála hymna. Ona to tam přestávala s kočárkem. Zvlášť dlouhá byla rumunská hymna. Trvala odhadem čtyři pět minut.“
A jak vidí věrný divák letošní ročník, který se poběží v neděli 9. října? „Každá kvalifikace dopadla trochu jinak. Poběží řada výborných koní. Věřil bych ostříleným mazákům. Je pravděpodobné, že mladý Josef Váňa pojede na Rabbit Wellovi, který se už zbavil neduhu, že někdy nerad odstartoval do dostihu. Josef Bartoš pojede Zarifa, což by měla být záruka umístění do pátého místa.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.