Naděje na záchranu mírové dohody v Kolumbii

5. říjen 2016

Šancemi na záchranu mírového procesu v Kolumbii se zabývá britský týdeník The Economist. Vyhlášením referenda o mírové dohodě s radikálně levicovým hnutím Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, zkráceně FARC, se kolumbijský prezident Juan Manuel Santos dopustil hazardní hry o budoucnost své země. Poté, co se těsná většina hlasujících vyjádřila proti mírovému návrhu, Santos svůj riskantní počin prohrál.

Po čtyřech letech jednání v Havaně dosáhli vyjednavači kolumbijské vlády a zástupci povstalecké armády FARC dohody, která se stala nadějí na ukončení padesát dva let trvající války paralyzující zemi. Prezident Santos následně požádal voliče, aby návrh schválili v referendu. To, že se těsná většina vyslovila pro odmítnutí, je podle Economistu šokující. Nikdo totiž nechce pokračování války, ale voliči zablokovali cestu k míru.

Neúspěšné referendum zanechává zemi v nejistotě a oslabuje prezidenta. Týdeník s nadějí vyzvedává prohlášení obou stran konfliktu, že budou ctít alespoň příměří vyhlášené letos v létě. Ale není jasné, zda a jakým způsobem lze zastavení bojů udržet v dlouhodobém horizontu. Kolumbijská vláda si možnost porážky vůbec nepřipouštěla. V nedávném rozhovoru pro Economist prezident Santos řekl, že si je schválením navrhované dohody naprosto jistý. A sebejistě se vyjadřoval o tom, že je mu jedno, jakým rozdílem tábor zastánců dohody zvítězí. „Vyhráváte už ve chvíli, kdy dosáhnete poloviny odevzdaných hlasů plus jeden navíc,“ hýřil sebevědomím.

Rozdíl, který znamenal jeho porážku, téměř odpovídal jeho předpovědím. Ovšem v opačném gardu. Voliči odmítající dohodu zvítězili poměrem 50,2 procenta odevzdaných hlasů oproti 49,8 procenta. Průběh voleb poznamenala také nízká volební účast. K hlasovacím urnám se dostavilo jen třináct z celkového počtu třiceti pěti milionů oprávněných voličů. Svou roli ve volební účasti i konečném výsledku sehrálo s největší pravděpodobností nepříznivé počasí. Hurikán Matthew s sebou přinesl silné deště, které pravděpodobně negativně ovlivnily účast na karibském pobřeží Kolumbie. Tedy v oblasti, v níž je podle průzkumů většina lidí pro navrženou dohodu. Ta je však nyní minulostí.

Těsná většina voličů vyslyšela argumenty Álvara Uribeho, předchůdce nynějšího prezidenta ve funkci. Podle něj vláda mohla jednat tvrději. A uzavřít dohodu s povstalci z FARC za lepších podmínek. Ustanovení návrhu mírové dohody o speciálních soudech předpokládá příliš mírné tresty pro stoupence a vůdce Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, argumentoval odpůrce dohody Uribe.

Málokteré město nabízí při jízdě hromadnou dopravou taková panoramata

Nynější senátor požaduje společně se svými stoupenci tresty tvrdší. Podle jejich názoru by Kolumbie mohla žít v míru i v případě, že by bývalé partyzány vláda poslala za mříže. Když však v Havaně tento požadavek při mírových rozhovorech přednesli, zástupci guerilly jej plošně a rázně odmítli. Součástí dohody je nejenom možnost pro bojovníky FARC uniknout trestu ve vězení. Mohou se také znovu zařadit do společnosti a vytvořit politickou stranu. I tyto podmínky chtějí Uribeho stoupenci přejednat.

FARC i vláda jsou nečekaným výsledkem ohromeni. Ani jedna strana však podle svých slov není připravena k návratu do války. „Já se nevzdám,“ prohlásil prezident Santos ve televizním projevu. Vrchní velitel FARC Timoleon Jimenéz zvaný Timošenko v reakci na výsledky prohlásil, že jeho guerillové vojsko je i po referendu ochotné pokračovat v jednání o míru. Snahu bývalého prezidenta a nynějšího senátora i jeho podporovatelů nazval destruktivní silou. Podle něj zaseli nenávist a zášť do srdcí lidu a negativně ovlivnili stanovisko Kolumbijců. FARC však podle něj bude pokračovat v práci na trvalém míru. Podle něj „mír zvítězí a FARC bude používat jen slova jako zbraň ve snaze vybudovat lepší budoucnost“. Kolumbijští vyjednavači mezitím odcestovali zpět na Kubu. V hlavním městě Havaně budou s vůdci FARC pokračovat v diskusi o dalších krocích.

Je zřejmé, že součástí nových jednání bude muset být senátor Uribe a další oponenti mírové dohody. Není ale jisté, jakým způsobem je bude možné začlenit. Alvaro Uribe vyzval k dosažení „upravené“ mírové dohody. Ale neupřesnil, co přesně tím má na mysli. Vědom si nové situace prezident Santos prohlásil, že svolá společné jednání všech politických sil Kolumbie k nalezení společné pozice. Ale Uribeho strana prohlásila, že se zúčastnit nehodlá.


Kolumbijci naposledy hlasovali v plebiscitu v roce 1957. Tehdy schválili vznik Národní fronty. Tímto politickým paktem došlo k rozdělení moci mezi dvěma dominantními politickými stranami, liberály a konzervativci. Dané rozložení sil mělo ukončit desetiletí trvající násilí odehrávající se v intencích partyzánského boje. Dohoda také chvíli fungovala. Ale tím, že z rozhodování vyloučila jiné politické síly, urychlila vytvoření jiných skupin usilujících o dosažení moci prostřednictvím násilí a otevřeného ozbrojeného boje. Včetně Revolučních ozbrojených síly Kolumbie - FARC. V tomto ohledu se poučení, které by si měl prezident Santos z neúspěchu referenda odnést, v ničem neliší od historie. Mír závisí na souhlasu všech politických sil v Kolumbii, uzavírá Economist.

Revoluční ozbrojené síly Kolumbie budou také muset změnit své postupy, požadavky a východiska, pokud chtějí zachovat mír, analyzuje situaci týdeník Economist. Hlasování v referendu ukázalo, nakolik Kolumbijci nenávidí tuto skupinu, která se hlásí k marxismu, ale proslula především svými kriminálními praktikami, jako je vydírání, únosy, násilné verbování nových bojovníků či obchod s drogami. Teprve v posledních dnech kampaně před referendem udělala v tomto směru armáda rebelů vstřícný krok. Slíbila přiznat rozsah svých finančních prostředků a následně svá aktiva použít k odškodnění obětí. „Díky výsledku referenda jsme si nyní vědomi, že výzva pro naše politické hnutí je ještě větší, než jsme si mysleli,“ prohlásil Timošenko, vůdce guerilly, která se chce přeměnit v regulérní politickou stranu.

Naděje na záchranu mírové dohody přetrvává také podle úvodníku amerického deníku New York Times. Komentář přiznává, že dosavadní návrh má do dokonalosti daleko. Jedná se prý ale o dobrý návrh postupu, jak se vyrovnat s příčinami a následky konfliktu, kterému padlo za oběť více než dvě stě tisíc lidí. Argumenty odpůrců dohody ohledně nedostatečného potrestání zločinů povstalců jsou pochopitelné. Uribeho stoupenci ale podle redakčního komentáře amerického deníku nenabídli žádnou reálnou alternativu, která by vedla k trvalému míru. Proto podle New York Times přetrvává více než velká šance na opětovné dosažení dohody. Už proto, že ti, kteří v referendu hlasovali proti dohodě, nehlasovali zároveň pro válku. A obě strany jsou více než vyčerpané.

autor: thk
Spustit audio