„Každému několik tisíc a žádné dávky; ovšem jen na globální úrovni,“ komentuje zavedení základního příjmu Tomáš Sedláček

17. říjen 2016

Další vydání pořadu Leonardo Plus s ekonomem Tomášem Sedláčkem je o penězích. Konkrétně o takzvaném nepodmíněném základním příjmu, který by nahradil všechny podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky a další příspěvky, které by se tak mohly zrušit. Jak vypadá diskuze o nepodmíněném základním příjmu příjmu u nás? Jaká jsou pozitiva a jaká negativa tohoto konceptu? A dočkáme se ho někdy i v České republice?

Švýcarské odmítnutí

Nepodmíněný základní příjem pracuje s myšlenkou, že stát by každému svému občanovi vyplácel pevně stanovenou částku bez závislosti na tom, jaký příjem takový občan má. O tzv. garantovaném příjmu řekl kanadský senátor Art Egglton: „Způsob, jakým jsme se chtěli vypořádat s chudobou, selhal. Musíme vyzkoušet nový přístup." O nepodmíněném základním příjmu hlasovali tento rok Švýcaři. Každý švýcarský občan měl v přepočtu dostávat 60 000 korun. V červnu 2016 ovšem proběhlo ve Švýcarsku celonárodní referendum, ve kterém voliči návrh zamítli většinou 76,9% hlasů.


Trhy se o staré lidi nepostarají. V žádném případě není rolí kapitalismu starat se o důchodce Tomáš Sedláček

Když zavést, tak všude

„Na otázku nepodmíněného příjmu nemám vyhraněný názor. Na jednu stranu je to otázka sociální sítě. Stát by se měl postarat o nutné minimum, aby nám lidé neumřeli hlady. To je prostě jeden z principů vyspělé společnosti. Na druhou stranu, pokud nám na srdci leží nerovnost, tak pojďme pomoci tam, kde to lidé opravdu potřebují. Což se vší upřímností opravdu nejsou Švýcaři. Proto jsem navrhl, ať se ten minimální příjem zavede na globální úrovni. To by pomohlo chudým v Africe a v Asii."

Kdo vynese popelnice?

Debata o základním nepodmíněném příjmu dlouhá léta pouze akademickým tématem. Přesto se, byť v omezené míře a v upravené podobě občas objeví pokusy o jeho implementaci. Tomáš Sedláček by v současném stavu zavedení základního příjmu nedoporučoval. „Je otázkou, co by lidé dělali, kdyby nemuseli řešit peníze. Jsou práce, které člověka nebaví, dělá ji jenom pro peníze. Nebo je pro něj morálně těžko přípustná. Otázkou zůstává, jestli by lidé v této práci po zavedení základního příjmu pokračovali. A my zkrátka potřebujeme někoho, kdo vynese popelnice v pět hodin ráno." K závěrečnému soudu ale podle Sedláčka potřebujeme získat mnohem více poznatků, třeba i ze zaváděných experimentů.


Experiment se základním nepodmíněným příjmem se v současnosti připravuje také v nizozemském Utrechtu, kde se bude týkat jen stávajících příjemců sociálních dávek. Zkoušel se i v dalších zemích, např v Brazílii, ovšem vždycky jen po omezenou dobu a pro přesně specifikovanou skupinu obyvatel. Vážně jako o alternativě o něm uvažují jen v zemích, které na to mají - ve zmíněném Švýcarsku, Finsku, Nizozemí.

Laboratoř jménem Dauphin

Jeden z těchto pokusů proběhl už sedmdesátých letech v kanadském městě Dauphin. Trval ovšem pouhých pět let. To je i podle Tomáše Sedláčka příliš krátká doma. „Ten experiment měl trvat tak dlouho, dokud nezkolabuje. Mělo se čekat, dokud nezkolabuje a zda je na to společnost připravena. A pokud by to fungovalo, mohlo by se to použít dál. Ono to svým způsobem děje třeba v izraelských kibucech, což je taková simulace velké rodiny."

Učit se pro radost z poznání, ne pro peníze

Se zavedením základního nepodmíněného příjmu se pojí i celá řada dalších neznámých. Mezi ně patří i otázka vzdělávání. Proč bych měl chodit do školy, když mám jistotu, že budu peníze dostávat? Zde jde podle Sedláčka o principiálně špatný náhled na věc. „Vzdělání tu není kvůli penězům. To je častá chyba českého školství. Lidé, kteří se vzdělávají proto, aby měli lepší plat, ti tam podle mě nemají co dělat. Vzdělání je tady od toho, aby byla naplněna vaše zvídavost. Abyste naplnili základní funkci člověka, což je - učit se. To, že se na tom dá vydělat, by měla být sekundární funkce."

Byrokrati přežijí

Systém nepodmíněného příjmu by nahradil tradiční sociální systém s byrokratickým aparátem, který se v Evropě budoval od druhé poloviny devatenáctého století. Jak připomíná Tomáš Sedláček, tento systém svým pojetím alternuje tradiční rodinu a její funkci. „Dnes žijeme ve společnosti, kde se člověk o ty staré starat nemusí. Může, ale nemusí. Pokud se o mě nikdo ve starém věku nestará, tak se o mě postará stát. Představa, že by se zavedením nepodmíněného základního příjmu zcela odstranila byrokracie, je mylná. Ta byrokracie funguje všude a má svůj smysl. Egypťané měli velice vyspělou byrokracii a právě proto se mezi historiky říká, že ta společnost byla tak úspěšná." připomíná Tomáš Sedláček.

Dalším tématem pořadu je tzv. digitální ekonomika. Jaký je její vliv na ekonomiku jako celek? Jak je Česká republika připravena na to, že globalizace světa se dnes proměňuje v digitální globalizaci? Poslouchejte pořad Leonardo Plus a dozvíte se víc.

Od Moora k Tlustému aneb stručná historie Základního nepodmíněného příjmu:
Podle navrhovatelů má základní nepodmíněný příjem umožnit lidem žít více podle svých představ tak, aby o jejich prioritách nerozhodovaly jen finanční důvody. Měl by umožnit výběr smysluplné práce i vyšetření času na dobrovolnické práce a pečlivější starost o děti a prarodiče. Jedním z prvních u kterých se myšlenka základního příjmu pro všechny objevuje, je anglický filozof Thomas Moore. V jeho představách měla forma základního příjmu přispět především k omezení krádeží. Morovu vizi nepodmíněného příjmu rozpracovávali v následujících staletích v řadě západoevropských zemí. Učenci ve španělské Salamance se touto myšlenkou zabývali v průběhu 16. a 17. století s ohledem na španělskou koloniální expanzi v Latinské Americe. Zavedení základního příjmu navrhoval v 60. letech guru neoliberálních ekonomů Milton Friedman v rámci konceptu záporné daně z příjmu, šlo mu o zjednodušení či spíš demontování sociálního státu. Ve stejné době jej prosazoval i keynesiánský ekonom James Tobin s opačným záměrem – posílit nejchudší vrstvy a ukončit chudobu. Iniciativa s názvem Basic Income European Network byla v roce 1986, tedy v časech Reagana a Thatcherové, založena jako pokus zformovat alternativu politickému a ekonomickému mainstreamu. V Česku přišel s myšlenkou základního příjmu bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý. V poslední době se však o téma zajímá spíš levice, například česká odnož evropské iniciativy Společně za základní příjem. Mezi výrazné obhájce patří kupříkladu filozofové Martin Brabec a Marek Hrubec. Podle propočtu ekonomů by se základní nepodmíněný příjem mohl v Čeeské republice, vzhledem k síle ekonomiky a daňového systému, pohybovat mezi šesti a desíti tisíci korun.

autoři: mrk , Martin Ocknecht
Spustit audio