Poslední cesta plná barev. Pardubické krematorium připomíná pohádkovou chaloupku

Až do roku 1919 bylo v českých zemích zakázáno pohřbívání jinak než do země. Církev se dlouhá desetiletí stavěla striktně proti. Za zavedení zpopelňování ale sílily hlasy hlavně lékařů a epidemiologů a také široké vrstvy vzdělaných lidí. Vznikla dokonce i Společnost přátel žehu, jejichž hlavní ideou byla právě propagace kremace. Situaci změnil až zákon známý jako Lex Kvapil, který měl jediný paragraf: pohřbívání žehem je povoleno. A tak bylo i v Pardubicích potřeba postavit adekvátní prostory.

Když se zveřejnila výzva k podávání projektů na budovu krematoria, přihlásilo se 93 různých návrhů. Často šlo o projekty neuvěřitelně odvážné i v atmosféře první republiky. Některé z nich jsou dodnes k vidění v přízemních prostorách krematoria. Městské radě se ale nelíbil žádný z návrhů. Nakonec vybrala v pořadí druhý projekt Pavla Janáka a požádala ho o dopracování.

Stavba začala v roce 1921 a první žeh proběhl se vší slávou o dva roky později. Celkový náklad i se zařízením žároviště a ostatního příslušenství dosáhl téměř dvou milionů prvorepublikových korun.

Stále používané varhany

Pardubické krematorium je budova neobvyklá. Lidem připomíná perníkovou chaloupku nebo stavbu z pohádky o Mrazíkovi. Vznikla v rondokubistickém stylu, slovanskými motivy ji vyzdobil profesor František Kysela.

V interiérech krematoria se točil trezorový film Spalovač mrtvol|foto: Šárka Kuchtová

Hlavní obřadní síň je vymalována žlutými slunci na světle modrém podkladě. Nad pomyslným oltářem, dnes katafalkem, byl dříve nápis z Bible: Já živ jsem, i vy živi budete. Ten byl ale v sedmdesátých letech odstraněn. Nade dveřmi najdete kúr s velkými varhany, na které se při obřadech dodnes hraje.

Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi a dostavbami. Nahradily se například staré koksové pece novými plynovými, umístěnými už v nové budově. Dostavěla se i menší obřadní síň a nové kolumbárium, tedy prostor pro uchovávání uren. Původní kolumbárium bylo zabudováno do bočních stěn. Dnes stojí pardubický Dům světla uprostřed Centrálního hřbitova a od roku 2010 je národní kulturní památkou.

Budova pardubického krematoria budí vášně už 100 let|foto: Šárka Kuchtová

Dny otevřených dveří

Aby si lidé mohli jedinečnou a bezesporu zajímavou stavbu prohlédnout i jindy, než když se přichází rozloučit se svými blízkými, pořádají Služby města Pardubice Dny otevřených dveří. Návštěvníci mohou navštívit malou a velkou obřadní síň a seznámit se s moderními kremačními technologiemi.

Při kulatých výročích se v prostorách obřadní síně promítá trezorový film Spalovač mrtvol, který právě v pardubickém krematoriu natočil v roce 1968 Juraj Jakubisko.