Vítochovský kostel na Vysočině postavili podle legendy za dob Cyrila a Metoděje

Svatí Cyril s Metodějem se tu údajně zastavili při svých misijních cestách a pokřtili zemana zdejší tvrze pana Dětocha. Ten slíbil postavit kostelík, který oba bratři, až se budou ze svých cest vracet, vysvětí.

Při hledání nejvhodnějšího místa pro stavbu kostela poradil moudrý stařec místním, aby vysadili na každém vršku borovice kořeny vzhůru. A kde se stromy ujmou, mají začít stavět. Kolem kostela skutečně rostou borovice, ale když v roce 1976 vichřice zlomila jednu z nich, byla podle letokruhů na pařezu stará „pouze“ 399 let. V dobách cyrilometodějských tedy zasazena být nemohla.

„Je to pěkná legenda, ale jenom legenda,“ usmívá se František Hanus, který kostelem provází. Ke stáří kostela existují jiná fakta: „První písemná zmínka o Vítochově pochází z roku 1298, podle pramenů bystřického rodáka Antonína Bočka. Ten však odkazuje na listinu, která se nedochovala. Když byly založeny Moravské zemské desky, pak se v nich o rok později nachází první skutečná hodnověrná zmínka o Vítochově.“

Pod kostelem se našla kostra „obra“

Za dobu své existence se kostel uvnitř stavebně příliš nezměnil. Dokazuje to fresková výzdoba objevená v roce 1949. Nenachází se totiž jen v prostoru kolem oltáře, ale zasahuje i do lodi kostela, z čehož se dá usuzovat, že podoba stavby je stejná jako na konci 14. století.

Pod náhrobními kameny a v prostoru před oltářem se při archeologickém výzkumu v roce 1968 našlo 53 koster|foto: Dáša Kubíková

„Fresky jsou rozděleny do tří pásem. Spodní pásmo tvoří řasnatá opona. Horní pásmo je sice značně poškozené, ale zachovala se freska Panny Marie ochranitelky a freska patrona svatého Michaela archanděla. V třetím pásmu najdeme výjevy z křížové cesty a na klenbě medailonky čtyř evangelistů a uprostřed Boha vševládnoucího,“ ukazuje František Hanus.

Pod náhrobními kameny a v prostoru před oltářem se při archeologickém výzkumu v roce 1968 našlo 53 koster. Nejzajímavější byla kostra muže, který podle délky kostí měřil dva metry deset. „Když si vezmeme, že tenkrát byla průměrná výška 150 až 160 centimetrů, musel to být na svou dobu úplný obr,“ říká průvodce. Původ muže ale zůstal záhadou. „Kosterní pozůstatky byly odvezeny do Moravského zemského muzea, ale jejich stáří jsme se tady nikdy nedozvěděli,“ lituje Hanus.

Zvony dodnes drží původní konstrukce

Kostel patří k farnosti Bystřice nad Pernštejnem a mše se tu konají jednou za měsíc, vždy ve čtvrtek. Úplně jinak vypadá velká mše u příležitosti pouti na svátek svatého Cyrila a Metoděje. „Celá mše se koná venku, protože sem na pouť jezdí kolem dvou tisíc lidí,“ uvádí František Hanus.

Za dobu své existence se kostel uvnitř stavebně příliš nezměnil|foto: Dáša Kubíková

Dřevo na kostele nezničila žádná houba, vlhko, ani nepřízeň počasí. Drží jak nejstarší stropní trám v hlavní lodi, kde je dosud viditelný vypálený letopočet 1661, tak i další původní dřevěná konstrukce. Neporušená zvonová stolice z průzkumů datovaná až do roku 1560, nese větší ze zvonů s reliéfem Krista na kříži a nápisem „Tento zvon jest ulit ke cti chvále této otce,“ a nese letopočet 1536. Menší zvon nese nápis „Ulit ke chvále pána Boha, panny Marie a svatého Václava.“

Když se ve Vítochově natáčel jeden díl televizního cyklu „Paměť stromů“, zasadil na vrcholku kopce hned za kostelem borovici herec a průvodce pořadem Luděk Munzar. Stromu se i ve zdejším větrném počasí stále dobře daří.