Maďaři v roce 1956 žádali o azyl, dnes ale uprchlíky odmítají

24. říjen 2016

V neděli uplynulo šedesát let od chvíle, kdy do Maďarska vtrhly sovětské tanky, aby potlačily protikomunistické povstání v Budapešti. Po krvavém zásahu Sovětů pak uteklo na 200 tisíc Maďarů do sousedního Rakouska a po pobytu v tamních uprchlických táborech pak směřovali dál do západního světa, který jim ochotně pomáhal, píše evropský server EurActiv.

Maďarští uprchlíci jako příjemci pomoci v nejúčinnější relokační kampani, jakou kdy svět zažil, našli nové domovy rychle. Vzpomínky na tuto západní vstřícnost dnes provází paradox, že Maďaři odmítají pomoc nové generaci uprchlíků, kteří utíkají před boji stejně jako před šedesáti lety oni sami.

Kde končí podobnost?

Běženci jsou dnes z Maďarska brzy vraceni do Rakouska a často končí v Traiskirchenu, městečku jižně od Vídně. Právě v tamějších starých kasárnách kdysi našly první střechu nad hlavou tisíce Maďarů. Dnešní uprchlíci, většinou z Blízkého východu, tam stejně jako před šedesáti lety jejich maďarští předchůdci čekají, kam budou odesláni. Rakušané, kteří příliv maďarských uprchlíků zažili, však upozorňují, že touto shodou místa podobnosti končí.

„Maďaři pro nás nebyli cizinci,“ vysvětluje 78letý rakouský důchodce Peter Bahensky. Sám je sudetský Němec a jako malý byl po druhé světové válce vyhoštěn z Československa. Podle něj byli Rakušané vždycky pohostinní a jsou stále, ale děsí je současné obrovské množství běženců i jejich náboženství.

„Maďarsko je katolická země, zatímco muslimové představují pro Rakousko i Evropu hrozbu,“ soudí rakouský penzista. Jeho názor souzní s postojem maďarského premiéra Viktora Orbána, který patřil k prvním odpůrcům největší migrační vlny od druhé světové války. Jako první řekl Evropě, že má zavřít hranice, a ty maďarské obehnal plotem z ostnatého drátu s žiletkami.

Maďarské povstání 1956, zničená sovětská vojenská technika v Budapešti

Podle Marty Pardaviové, spolupředsedkyně lidskoprávního Helsinského výboru, byla maďarská uprchlická krize po říjnu a listopadu 1956, kdy v ulicích Budapešti probíhaly krvavé boje, prvním testem Ženevských konvencí o uprchlících.

Je jím však i dnes. „Argumenty o kulturních a náboženských rozdílech mezi dnešními běženci a Maďary z roku 1956 nemají daleko k rasismu,“ upozorňuje Pardaviová. I Maďaři byli tehdy jiní než mnohé společnosti, které jim nabídly pomoc.

Důkaz nadraženosti Západu

Současné protiuprchlické nálady hněvají mnoho Maďarů, kteří v roce 1956 ze své rodné země utekli a našli útočiště na Západě. Například tehdy 23letý šlechtic István Pálffy se díky revoluci dostal v Maďarsku z vězení a už šest týdnů potom se zapsal na univerzitu v Cambridgi.

Po úspěšné kariéře se v roce 2000 vrátil do Maďarska a dlouho podporoval Orbána. Pak ale změnil názor. Obecně je však Orbánova vláda v zemi populární a její přístup k migrantům Maďarům vyhovuje. Stejný lze najít i v řadě dalších evropských zemí, kde nespokojenosti občanů s přistěhovalectvím využívají politické strany.

Maďarská vláda i někteří bývalí uprchlíci odmítají podobnost mezi vlnou Maďarů z padesátých let a dnešními běženci. Tehdy železná opona rozdělovala svět na dvě rozdílné části, zatímco dnes se migranti snaží proniknout do Evropy.

Logo

Povstání, které v roce 1956 přišlo jen tři roky po vzpouře ve Východním Německu a několik měsíců po nepokojích v Polsku, zpochybňovalo nadvládu Sovětů ve východní Evropě.

Podle maďarského historika Gusztava Kecskese měla situace maďarských uprchlíků unikátní rozměr. V kontextu studené války byli emigranti důležití pro propagandu.

Každý, kdo ze sovětského bloku utekl, tím vyjadřoval nadřazenost Západu, vysvětluje Kecskes. Američané také podle tajných dokumentů navrhli členským zemím NATO, aby uprchlíky z Východu přijímaly i v roce 1957.

Podle historika existují rozdíly i mezi generacemi uprchlíků. Maďaři, převážně evropští křesťané, byli většinou mladí a vzdělaní antikomunisté. Jejich příliv také po určité době skončil. Současní běženci jsou směsicí nekvalifikovaných dělníků z venkova i měst, jsou to Syřané, Iráčané, Afghánci, dospělí i děti, kteří přicházejí do úplně jiného světa, než na jaký byli dosud zvyklí, a prchají před válkou, jejíž konec je v nedohlednu. Ale uprchlíci jsou uprchlíci – přišli o domov, mají za sebou pouť cizími zeměmi stejně jako Maďaři a i oni žijí v nejistotě a čekají v táborech, upozorňuje server EurActiv.

autor: gzb
Spustit audio