Bitva o Mosul je hlavolamem mocenských vlivů a satisfakcí

27. říjen 2016

Už od začátku je jasné, že bitva o získání Mosulu z rukou takzvaného Islámského státu představuje pro Bagdád a jeho spojence velmi komplikovaný logistický a strategický úkol. Výzvy stojící před hlavními plánovači bitvy by se dokonce mohly proměnit v noční můru. Takovému vývoji je ovšem třeba zabránit, píše ve svém úvodníku americký list New York Times.

Stěžejní úkol zní, jak vzájemně sladit zájmy různých zemí a sektářských skupin tak, aby do sebe zapadaly. Další o nic menší hlavolam představuje nezbytné pečlivé koordinování rolí jednotlivých skupin účastnících se vojenské akce samotné. Bez patřičné organizace a vyvažování zájmů by snaha porazit samozvaný Islámský stát mohla být vážně narušena. Vniveč by tak vyšla vojenská kampaň směřovaná k osvobození tisíců obyvatel Mosulu z jejich strašného dvouletého utrpení pod jhem samozvanců z teroristické skupiny, píše list New York Times.


Turecko je členem Severoatlantické aliance. A v minulosti bylo také na cestě k členství v Evropské unii. Jako muslimská demokracie mělo před sebou zkrátka nadějnou budoucnost, soudí komentátor listu New York Times. Ale jak dodává, prezident Erdogan tento vývoj už dávno zvrátil. Nasměroval Turecko - stát na pomezí Evropy a Asie - na autoritářskou, nedemokratickou cestu. A nejen v poslední době se Turecko pod Erdoganovým vedením často projevilo jako nespolehlivý, dokonce i nebezpečný partner při snahách jeho spojenců vyrovnat se se zahraničně politickými a geostrategickými výzvami.

Scénář noční můry je teď čím dál pravděpodobnější, pokračuje redakční komentář amerického deníku. A to kvůli rozhodnutí Turecka pustit se do křížku s Irákem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan požaduje přímé zapojení do boje o Mosul. Tato role ale pro Ankaru nebyla nikdy určená, ani plánovaná. Nejen v očích irácké vlády se totiž přítomnost tureckých jednotek na iráckém území může jevit jako ohrožení irácké suverenity.

Podle deníku New York Times se jedná o velmi znepokojující vývoj. Protože pokud bude Erdogan tvrdošíjně trvat na svém, může to mít neblahé důsledky. Vůdci iráckých šíitských milic mohou opět začít trvat na svých vlastních požadavcích přímého zapojení do bojů o Mosul. Hrozba jejich zapojení a následného vstupu do města je stále reálná.

Erdogan touží po auře ochránce

Samotné bojové akce začaly minulý týden. Předtím ale Spojené státy společně s Iráčany sestavily různorodou vojenskou sílu. Tvoří ji irácká armáda, kurdské jednotky a bojovníci sunnitských kmenů. Z dobrého důvodu ale vojenští stratégové a politici nezahrnuli šíitské milice mezi bojovníky, kteří mají vstoupit do města. Kvůli násilnostem, jakých se v minulosti šíitské milice dopouštěly na vyznavačích sunnitského směru islámu. Sunnité jsou zároveň největší náboženská skupina v Mosulu, připomíná komentátor New York Times.

Ankara rozhněvala Bagdád ještě před svým posledním požadavkem vstoupit do bojů o jedno z největších iráckých měst. Trnem v oku irácké vlády je přítomnost šesti až osmi set tureckých vojáků na základně u Bašiky v severním Iráku. Skutečnou prioritou Ankary je podle listu New York Times porážka kurdských separatistů, kteří se pohybují v příhraničních oblastech Turecka a Iráku a kteří jsou zapojení do povstání proti turecké vládě po celá desetiletí. Prezident Erdogan se také snaží zamezit posílení íránského vlivu v regionu. A touží být v regionu vnímán jako ochránce sunnitských Arabů a Turkmenů, kteří žijí v Mosulu samotném a jeho okolí.

Ve svých posledních veřejných vystoupeních učinil turecký prezident několik prohlášení, nad kterými se pozvedlo nejedno obočí. Stěžoval si na domnělé staré křivdy datující se ke konci první světové války. Tehdy západní mocnosti rozdělily bývalé území poražené Osmanské říše na Blízkém východě. Ale nejen to, píše americký deník. Erdogan také naznačil větší regionální ambice své země. „Hranice naší země jsme dobrovolně nepřijali,“ cituje deník New York Times prohlášení Erdogana. To naznačuje, že by hranice určené mírovými smlouvami mohl chtít překreslit. Někteří analytici se domnívají, že jeho skromnějším cílem je věnovat se více intervenční zahraniční politice.

Kdo a jak dokáže zajistit podmínky kompromisu?

Americký ministr obrany Ashton Carter se minulý víkend snažil při své návštěvě Iráku a Turecka zprostředkovat kompromis mezi Ankarou a Bagdádem, popisuje redakční komentář stávající situaci. Podle jednoho z navrhovaných možných plánů by se Turci přímo nezúčastnili bojů v Mosulu, ale podíleli by se jinak. Poskytováním výcviku, zdravotnickou a humanitární pomocí. Podle jiného návrhu by se do bitvy zapojily jednotky sunnitských kmenů v Iráku vycvičené Tureckem. V pondělí ale Turecko oznámilo, že jeho dělostřelectvo se už do bojových akcí zapojilo. Tato akce ovšem nebyla nikým schválena. Jedná se o jednostranný krok.

Turecko má svou „historickou odpovědnost v regionu“, řekl prezident Erdogan v nedávném projevu. Jako člen Severoatlantické aliance má ale také odpovědnost spolupracovat se svými spojenci ve snaze porazit samozvaný Islámský stát. Prezident Erdogan se v současnosti snaží zavděčit Rusku a Číně. A jen málokdy se zdá, že i nadále sdílí společný cíl svých spojenců, uzavírá redakční komentář deník New York Times.

autor: thk
Spustit audio