Svoboda a pravda
Včera jsme měli státní svátek. Připomínali jsme si Den svobody – obnovu české státnosti – vyhlášení samostatného československého státu. Tento den byl spojován s pojmy svoboda, osvobození, vysvobození.
Šlo o svobodu z hlediska politického. Spolu s tím však šla ruku v ruce i otázka náboženská – vždyť T. G. Masaryk zdůrazňoval že: česká otázka jest otázkou náboženskou. Na prezidentskou vlajku bylo umístěno heslo Pravda vítězí. Tenkrát se zdálo, že nastal vhodný čas českou reformaci, násilně přerušenou, dovršit.
Dnes víme, že to byla iluze, a došlo k osudným omylům. Především pojmy „svoboda“ a „pravda“ se užívaly spíše jako krásné transparenty, než v jejich nejhlubším, biblickém smyslu.
Vzpomeňme, co například odkazuje národu J. A. Komenský ve svém Kšaftu: Lásku k čisté pravdě Boží. Touhu po plnějším a jasnějším chápání této pravdy. Horlivost ve službě Pánu Bohu. Péči o rozkvět mateřského jazyka. Lepší a horlivější vzdělávání a výchovu mládeže vlastními učiteli a z vlastních zdrojů.
To všechno jsou úkoly zatím nesplněné a většinou i neplněné. Mnohé biblické texty ukazují, že svoboda politická není ještě zárukou svobody duchovní. Ukazují, v čem je pravá svoboda, a kde a jak zápas o svobodu začíná.
Svoboda je zde nerozlučně spjata s pravdou. Ne s jakoukoliv pravdou, ale s pravdou, kterou zjevuje Boží slovo. Je to pravda, která vysvobozuje z bludů, lží a polopravd, z otrocké závislosti na lidech, na majetku, ze strachu o život, o kariéru atd.
Lidé se dnes staví jako úžasně svobodní, ale přitom otročí mnoha věcem: sobě, svým dětem a vnoučatům, svému majetku; stávají se otroky práce a ztrácejí v této otročině zdraví i život, propadají otroctví drog a alkoholu. Nechávají se zotročovat mocí idejí, povrchní kulturou, svými nadřízenými, touhou po kariéře, snahou proplout všude bez konfliktů a komplikací.
Jen poznání Boží pravdy může vysvobodit z falešných závislostí. A čím více bude v našem národě těch, kteří se stali svobodnými poznáním této pravdy, tím více bude i skutečné svobody.
