Jan Fingerland: Až padne Mosul – co pak?

Nejpesimističtější varianta praví, že Mosul se stane roznětkou nového střetu. Zcela zásadní je prosadit se v Mosulu pro bagdádskou vládu. Jednak proto, že jen tak může zahladit vzpomínku na útěk své armády před dvěma lety, ale také potřebuje udržet Mosul na své straně, protože bez něj už by nebylo možné mluvit o obnově jednoty předválečného Iráku.

O Mosul však bojují i jiné síly. Například bojovníci Kurdské regionální vlády (KRG), vlastně kurdského státu v iráckém státě. Pokud KRG usoudí, že Bagdád nebude respektovat kurdské zájmy, začne se připravovat na odpojení svého území, a to pokud možno i s Mosulem a jeho ropou.

Ostatně Kurdská regionální vláda si Mosul už dříve nárokovala, a kdyby byla bývala toto město včas pohltila, tak jak to udělala s Kirkúkem, nikdy by ho Islámský stát nedokázal dobýt. Je velmi výmluvné, že u Mosulu bojují i příslušníci syrských kurdských jednotek.

Na stejném bojišti se mohou potkat s jednotkami, které vycvičili a vyzbrojili Turci, může jít o Araby, Turkomany a dokonce i Kurdy. Na severoiráckém území se proti vůli bagdádské vlády pohybují i turečtí vojáci.

Mosul kdysi spadal pod Osmanskou říši a po jejím rozpadu si nově vzniklá Turecká republika území dnešního severního Iráku nárokovala – pro Irák ho před necelým stoletím uhájili Britové a z velké části jejich jednotky složené z asyrských křesťanů.

Nejpesimističtější varianta praví, že Mosul se stane roznětkou nového střetu|foto: ČTK/AP, Marko Drobnjakovic,ČTK

Turecký sen o severní Mezopotámii se nyní opět vynořil. V tureckých médiích dnes dokonce ukazují mapy s údajně „spravedlivými hranicemi“, které zahrnují i velké části severní Sýrie a severního Iráku. Vzhledem k povaze současného tureckého režimu a názorům současného tureckého prezidenta nelze vyloučit, že Turecko se pokusí získat nějaký druh moci nad částí Iráku i vojenskou cestou.

Napětí uvnitř Iráku

Vyhnání Islámského státu z Mosulu a vytvoření vakua může odstartovat i řadu vnitrostátních konfliktů. Nejčastěji se mluví o nebezpečí, které představuje příchod šíitských dobrovolnických jednotek. Tyto oddíly se už dříve ukázaly jako bojová síla efektivnější než regulérní armáda, ale také se dopustily řady násilností na sunnitech. Tím vlastně znovu přiživily pocity křivdy, které vedly k vzestupu sunnitského džihádismu.

Olej do ohně přidává ještě přítomnost specialistů vyslaných přímo Íránem. Celistvý Irák se nepodaří udržet, pokud střed a severozápad Iráku, obydlený zejména sunnitskými Araby, bude vládu v Bagdádu vnímat jako nástroj šíitského a perského Íránu.

O vliv nad Mosulem se však pravděpodobně nějakým způsobem střetnou i skupiny, které by zdánlivě měly patřit na stejnou stranu barikády nejen v boji s ISILem. Jednou z těchto sil je rodina Nudžajfíú, která už po generace má v Mosulu vliv – například Atíl Nudžajfí byl do příchodu Islámského státu guvernérem Mosulské provincie. Teď sídlí v iráckém Kurdistánu a svou budoucnost vsadil na kurdské jednotky, které se podílejí na dobývání Mosulu.

Podle optimistů se dobytí Mosulu může stát krystalizačním jádrem reforem a procesu smíření|foto: ČTK/AP, Marko Drobnjakovic,ČTK

Naopak jiný vlivný kmen Džabúríů hledí Nudžajfíe nahradit a spolupracuje na tom s bagdádskou vládou, která, jak už jsme zmínili, bude mít snahu maximálně se v Mosulu prosadit. Jedni severoiráčtí sunnité se tedy spojili s Kurdy, druzí s šíity.

Tento boj všech proti všem je samozřejmě nejčernějším z možných scénářů – podle optimistů se dobytí Mosulu může stát krystalizačním jádrem reforem a procesu smíření. Vyloučit to nelze. Ala zatím není jasné, jestli má centrální irácká vláda v Bagdádu nějaké rozumné politické plány na dobu po dni nula – a dokonce i pokud takové plány má, zda je připravena a schopna je naplnit.

Jinak hrozí, že tak, jak Islámský stát nahradil Al Kaidu, přijde po vytlačení Islámského státu další organizace a ideologie, která využije mocenského vakua, sunnitské nespokojenosti a všeobecného chaosu.