Petr Hartman: Michal Horáček není český Andrej Kiska

3. listopad 2016

Znáte Marka Hilšera, nebo Milana Kohouta? Jsou to kolegové Michala Horáčka. Rovněž oni a ještě několik dalších lidí na veřejnosti oznámili, že budou kandidovat na prezidenta. Může to o sobě prohlásit každý, kdo dosáhl 40 let a má právo volit.

K tomu, aby se jejich slova proměnila v činy, musí být navrženi dostatečným počtem senátorů nebo poslanců. Chtějí-li do volebního klání vstupovat jako nezávislí, musí shromáždit několik desítek tisíc podpisů. Jejich počet se může ještě změnit. Zákonodárci totiž projednávají úpravy těchto pravidel. Také to dokazuje, že volba hlavy státu není zrovna přede dveřmi.

Proto v současné době oznámení kandidatury automaticky neznamená, že se člověk skutečně zúčastní prezidentské volby. U Michala Horáčka je to de facto jisté. Má-li mít Horáček šanci na úspěch, nemělo by mu činit problémy posbírat dostatek platných podpisů pro svoji podporu.

Samo o sobě to pochopitelně stačit nebude. Musí získat většinu hlasů od těch, kteří se k volbám dostaví. Je málo pravděpodobné, že by někdo zvítězil hned v prvním kole. V tom druhém musí být kandidát přijatelný pro širší spektrum voličů.

Michal Horáček si to uvědomuje a nesnaží se napasovat do role „antizemana“. Přesto se různými výroky proti Zemanovi vymezuje, byť si dává záležet na tom, aby ho často nejmenoval. Lovit hlasy v tzv. pražské kavárně a zároveň v řadách podporovatelů Miloše Zemana, není snadný úkol. Horáček je odhodlaný ho zdárně splnit.

Usnadnit vítězství Miloši Zemanovi

Problém je v tom, že při takto vedené kampani nebude působit autenticky.

Slovenským prezidentem se stal Andrej Kiska, volil ho více než milion lidí

Michalem Horáčkem oznámená kandidatura vyvolala jeho srovnávání se současným slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. Oba jsou zámožní lidé, kteří se k majetku propracovali vlastním přičiněním. Kiska se však do širokého povědomí slovenské veřejnosti zapsal především jako filantrop.

Konkrétně prostřednictvím neziskové organizace s názvem Dobrý anděl pomáhal rodinám s dětmi zvládat těžké životní situace. Do prezidentského klání vstupoval jako outsider a ve finále čelil těžkému soupeři, mimořádně populárnímu premiérovi Robertu Ficovi. Přesto ho porazil. Také tím, že v kampani působil přirozeně a nemusel se stylizovat do žádné role.

Michal Horáček už nemá dostatek času k tomu, aby se podobně vyprofiloval pomocí nějaké všeobecně známé a dlouhodobě provozované charitativní práce typu Dobrý anděl. Širší publikum nemusí vnímat Horáčkovo veřejné vystupování jako přirozený odraz jeho osobnosti. Během následujících měsíců se to může ještě změnit.

Pokud ne, mohl by sehrát v prezidentské volbě podobnou roli jako Karel Schwarzenberg. Být volitelný pouze omezeným okruhem osob, který stačí maximálně k postupu do druhého kola. V něm nebýt dostatečně přijatelnou variantou pro většinu voličů a usnadnit tím vítězství očekávanému soupeři, tedy Miloši Zemanovi. Pochopitelně, rozhodne-li se kandidovat.

autor: Petr Hartman
Spustit audio