Tata Bojs chystají koncert s rozhlasovými symfoniky. „Zazní i experimentální polohy,“ slibují členové kapely

14. listopad 2016

Nechte sako doma. Tak se jmenuje společný koncert skupiny Tata Bojs se Symfonickým koncertem Českého rozhlasu, který se bude konat 23. listopadu ve Fóru Karlín. Celý koncert se nahraje, vyjde z něho dokonce deska, a členové kapely Milan Cais a Mardoša se už na všechno těší, ačkoliv neskrývají určité obavy.

„Jde o projekt, který nám nikdy nespadl do klína, těmto věcem jsme se tak trochu bránili, jsme si vědomi nebezpečí patosu spojením rockové kapely a velkého symfonického orchestru,“ přiznává Milan Cais.

Kapela zatím zkouší bez symfoniků, ty jim ale simuluje počítačový program – některé nástroje znějí lépe, některé hůře. „Těšíme se, až to poprvé zazní se skutečnými nástroji zahranými lidmi, na tu dynamiku orchestru ve spojení s námi,“ dodává Mardoša.

Čtěte také

Kapela zahraje písničky napříč všemi alby včetně experimentálnějších poloh, nepůjde tedy o žádné best off, protože ne každá písnička se pro symfonii hodí. Na koncertě například nezazní jeden z největších hitů kapely, písnička Šťastnější.


Videopřenos začíná 23. listopadu od 19:30. V přestávce pak sledujte rozhovor s kapelou TATA / BOJS na FB stránkách SOČR. Část koncertu odvysílá Radiožurnál 24. prosince večer.

Právě projekty jako společný koncert s rozhlasovými symfoniky je pro kapelu důležitým zpestřením. „Klasický koloběh deska – turné – koncerty se musí občerstvovat i nějakými jinými věcmi,“ přibližuje Milan Cais.

Ze všeho nejdůležitější ale podle něj je, že se lidé rádi vidí – ve chvíli, kdy by to vymizelo a bylo by to z nutnosti, tak by kapela neměla dlouhé trvání. „Nám to drží 28 let, mám furt pocit, že nás koncerty baví a naplňují. Je tam cítit radost, lidé to pod pódiem vnímají,“ říká.


Kapela Tata Bojs je pražská alternativní hudební skupina, která vznikla v roce 1988. Zakládajícími členy jsou Mardoša a Milan Cais. Deska Nanoalbum získala v roce 2004 čtyři Zlaté anděly.

A jaký má kapela recept na skládání písniček? Marduša přiznává, že není žádný rutinní textař, který umí napsat správně přízvučné nebo nepřízvučné slabiky. A první verze, která se přinese, je jen málokdy to, co nakonec vyjde na desce. „Se vším si nějak vypořádáme,“ dodává.

Milan Cais nepochybuje o tom, že Mardoša je jeden z nejlepších textařů v zemi – jeho textům dává vždy šanci. Dobře totiž ví, že zpěv musí působit přirozeně, i když jde o krkolomný text. „To je primární východisko,“ uzavírá.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autoři: lvb , prh
Spustit audio