Karel Hvížďala: Horáček versus Horáček

Ten před zahájením své prezidentské kampaně sliboval, že se nebude vůči prezidentovi vymezovat. Zdá se, že se při prvním důležitém vyjádření k světové politice ale nedokázal ovládnout a o prezidenta se otřel. A přesně v tom může být jeho problém.

Zkušení komentátoři mu vyčítají chybějící silný politický příběh, a proto prý nevíme, proč ho volit či jeho krok považují za samoúčelný pokus.

První argument lze ale vyvrátit. Michal Horáček se v politice silně angažoval na sklonku minulého režimu, kdy spolu s Michalem Kocábem založili iniciativu Most. Byli to právě oni, kteří otevřeli v listopadu 1989 cestu k dialogu s tehdejší mocí.

V jejich prohlášení stálo: „MOST je iniciativa, která si vytkla za cíl dosáhnout nové úrovně politické kultury. Usilujeme o vytvoření prostoru a mechanismu rozprav mezi zastánci nejsilnějších myšlenkových proudů.“

Horáček s Kocábem dokázali prolomit klišé, s kterými se tehdejší Fojtíkův tisk snažil marginalizovat protesty ze 17. listopadu, když tvrdil, že opozici „nejde o dialog, ani o přestavbu a demokratizaci, ale o destabilizaci, narušení a rozvrat společenského života.“

Být stále na jevišti

Pohled na Staroměstské náměstí, ke se konají "alternativní" oslavy svátku 28. října|foto: Filip Jandourek

Podobnou myšlenkovou konstrukcí se někteří současní politici snažili letos interpretovat protestní manifestaci k 28. říjnu na Staroměstském náměstí, které se zúčastnilo 15 000 lidí: hovořili o tom, že „pražská kavárna“ se pokouší destabilizovat společnost a vyvolat český Majdan.

Možná, že právě tato paralela byla poslední kapkou, která Horáčka přiměla k tomu, aby zahájil jako první prezidentskou kampaň. Jenže každá paralela kulhá a tady může na Horáčka číhat největší nebezpečí.

Tehdy se za jejich iniciativu postavily přední osobnosti české kultury, které měly u lidí velký kredit. Hlavním mluvčím opozice se stal právě z vězení propuštěný ráčkující Václav Havel, který sice chodil ve svetru a kožené bundě, nemluvil moc plynule, často klopil oči a zpocené ruce se otíral do kalhot, ale měl přesvědčivou vizi.

Michal Horáček je v porovnání s ním dokonale vystajlovaný fešák a umělci v naší současné společnosti již dávno ztratili svůj kredit: v očích veřejnosti jsou většinou jen obchodníky ze showbyznysu. Pokud Horáčkovo ego jemu samotnému zabrání obklopit se lidmi, kteří by byli schopni kvalifikovaně mu oponovat a korigovat jeho kroky i výroky, bude v pasti.

Největším nebezpečím pro Horáčka se tak stane sám Horáček, který otíráním se o Zemana by jen nahrával jeho příznivcům. Pak by měl pravdu komentátor, jenž napsal, že jde o samoúčelný pokus milionáře, který potřebuje být stále na nasvíceném jevišti.