Evropu čeká rok politického neklidu

„Marine Le Penová, Beppe Grillo, Geert Wilders a Frauke Petryová se možná dočkají své velké chvíle,“ soudí autor článku a dodává: Británie, nejvyspělejší demokracie světa, zasadila ránu zavedeným pořádkům a spustila brexit. A nejsilnější demokracie světa, Spojené státy, za necelého půlroku ještě více otřásly zavedenými pořádky, takže teď už se můžeme dočkat čehokoli.

Francii čekají příští rok v dubnu a květnu prezidentské volby, v níž se už nyní očekává postup protiunijní šéfky krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové do druhého kola. Extrémní pravice si věří a vyvolává obavy nejen v Paříži, ale i v Bruselu a Berlíně.

„Dnes jsou to Spojené státy, zítra Francie,“ tweetoval zakladatel Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Největší šance v klání o Elysejský palác má premiér z let 1995 až 1997 Alan Juppé, toho však může Le Penová kritizovat coby muže minulosti a starých pořádků. „Přesně tak, jak Donald Trump kritizoval Hillary Clintonovou,“ píše Observer.

Le Penová slibuje frexit

Pro Evropskou unii by případná „prezidentka Le Penová“ představovala mnohem větší nebezpečí než brexit. Ten se zvládnout dá, protiunijní hlava státu v Paříži nikoli. „Byla by to existenciální katastrofa Evropské unie, možná úplný konec,“ cituje Observer nejmenovaného diplomata EU. Včera řekla Le Penová BBC, že voliči v USA smetli establishment a ona doufá, že se totéž zopakuje ve Francii.

Podle průzkumů může Le Penová první kolo dokonce vyhrát, obtížně však bude získávat většinu v druhém kole. Šéfka Národní fronty slibuje zánik „utlačující Evropské unie“ a vznik Evropy „svobodných národů“. Pokud vyhraje, okamžitě prý vypíše referendum o frexitu, tedy vstoupení Francie z unie. Přistoupí-li Brusel pod tlakem na reformy, bude Le Penová pro setrvání Francie, pokud se nic nezmění, doporučí krajanům odmítnutí EU.

Marine Le Penová: „Můžeme dokázat to, co bylo nemožné“|foto: ČTK/AP, Christophe Ena,ČTK

Předseda zahraničního výboru německého Bundestagu Norbert Röttgen podle Observeru varoval, že ani země v samotném srdci evropského integračního procesu už nelze považovat za automaticky imunní vůči populistům.

Francouzský europoslanec Philippe Juvin připomíná, že Francouzi jsou srdcem revolucionáři. „Je to deset let, co v referendu odmítli euroústavu. Teď se může zopakovat něco stejně velkého, dokonce možná ještě většího,“ varuje.

Merkelová je zatím v klidu

V březnu 2017 budou volby v Nizozemsku, a i tam je krajně pravicový politik Geert Wilders mohutně povzbuzen Trumpovým úspěchem. „Politika už nikdy nebude jako dřív,“ řekl v den Trumpova vítězství. Zahřívací kolo na příští „velký volební rok“ ovšem začne záhy - už letos 4. prosince.

V Rakousku budou opakované prezidentské volby a panuje reálná šance, že Norbert Hofer ze strany Svobodných se stane prvním krajně pravicovým prezidentem zvoleným v Evropě po roce 1945. V týž den bude v Itálii referendum o ústavní reformě, a pokud premiér Matteo Renzi neuspěje, může bodovat Hnutí pěti hvězd komika Beppeho Grilla.

A za necelý rok, v září nebo říjnu 2017 se budou konat volby v Německu, které vystaví konečný účet kancléřce Angele Merkelové za její vstřícnost vůči imigrantům. I když krajně pravicová Alternativa pro Německo momentálně v průzkumech příliš neboduje, do roka může její šéfka Frauke Petryová voliče opět získat. „Každopádně šance mít populistického lídra je v Německu ze zmíněných volebních zemí nejmenší,“ konstatuje britský týdeník Observer.