Ivan Hoffman: Ztráta nepřítele?

K tomu se rýsuje zvolení Franka-Waltera Steinmeiera prezidentem německým, a to je rovněž muž, který odmítá v Rusku vidět nepřítele. Samozřejmě tomu není tak, že by Bulhaři či Američané primárně řešili, jaký mají mít jejich země vztah k Putinovi. Pouze jaksi nevolí politiky, kteří Ruskem straší.

O špatné vztahy s Ruskem nestojí Řekové, Srbové, Francouzi ani Italové, s Ruskem si rozumí Turecko, Irán, Egypt, Indie, takže hovořit o nějaké izolaci Ruska je nesmysl.

V okamžiku, kdy válečníka Obamu vystřídá v Bílém domě obchodník Trump, se dá předpokládat, že Rusko přestane být oficiálním nepřítelem Amerikou vedeného Západu a i v Evropě se stane nepřátelství k Rusku z povinného dobrovolným. Ukrajině, Polsku či Británii samozřejmě nebude nikdo vnucovat Putina za přítele.

Zajímavé na vytrácení se Ruska coby nepřítele je, že svět se zásadně mění, aniž by se přitom měnily vztahy uvnitř EU, uvnitř NATO, anebo aniž by byla řeč o oslabení euroatlantického partnerství.

Společný nepřítel

Vše bude pokračovat po starém, tedy v něčem hladce, v něčem s potížemi i bez nepřítele, od kterého beztak Evropa rekordně nakupuje plyn a se kterým Americe roste byznys, sankcím navzdory.

Těžba zemního plynu|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Zklamáni jsou ti, kteří sázeli na velkou válku, ať už si od ní slibovali zisky anebo šíření demokracie i přes mrtvoly. Pro většinu lidí ale představuje vidina míru lepší alternativu.

Zatímco u nás je na pořadu dne vstřebat fakt, že Rusko přestává být nepřítelem, Rusové se pro změnu budou muset vyrovnat s komplikací, že ztrácejí nepřítele v Američanech a obecně v Západu. Všude je to trochu problém.

Na ztrátu nepřítele se dá zvyknout, respektive lze najít nějakého nepřítele náhradního, byť méně atraktivního a měně nebezpečného, než Rusko anebo Západ. Jsou zde například fanatičtí islamisté, teroristé. Ti se coby společný nepřítel přímo nabízejí.