Poslední z jáchymovských vězňů, kteří se z komunistického pracovního tábora prokopali na svobodu, dostane ve čtvrtek Cenu Paměti národa. Anton Tomík, společně se svými devíti spoluvězni, tunel vyhrabali rukama.

Tento článek je více než rok starý.

5:00 16. listopadu 2016 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vykopaný tunel, kterým se vězni dostali na svobodu, měřil dvacet metrů a ústil v příkopu hned pod strážní věží tábora Nikolaj.

„Byla to spíš díra než pořádný tunel. V průměru měl kolem šedesáti centimetrů. Vězni ze stolárny jí však vystužili dřevem, nad hlavami jim totiž jezdila nákladní auta,“ vzpomíná bývalý politický vězeň Anton Tomík. Po absolvování průlezu museli vězni ještě prostříhat drátěný plot a byli venku. Anton Tomík si z tábora prý odnesl akorát pytlík papriky a černého pepře.

Uprchlí vězni se poté postupně rozdělili. Největší skupina se pokusila přejít řeku Ohři u Lokte. V té byl i Anton Tomík, který tentokrát kulce neušel. Most totiž hlídali policisté a zahájili palbu.

Připomínáme si Den válečných veteránů: „Sestřelil sedmnáct letadel za tři týdny, to bylo neuvěřitelné!“

Číst článek

Tomík si od útěku nesliboval svobodu, byl to prý jen zoufalý pokus zoufalých mužů, kteří seděli za své názory. Chtěli jen dát zprávu o tom, co se děje za ostnatým drátem komunistických věznic.

Tábory prošlo 75 tisíc lidí

Z desetičlenné skupiny mužů, která se prokopala tunelem z jáchymovského pekla, žije už jen Tomík. O svém osudu a o osudu svých kamarádů ochotně vypráví, aby se prý nezapomnělo.

Zhruba 75 tisíc vězňů prošlo v padesátých letech minulého století komunistickými tábory na Jáchymovsku. Těžili uranovou rudu, kterou režim posílal do Sovětského svazu. Historici evidují asi čtyři sta pokusů o útěk.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít