Zpověď Slováků z první linie: Nejhorší zážitek? Když nám v rukou zemřel devítiletý kluk

ROZHOVOR. O život malého chlapce jsme bojovali několik desítek minut. Prohráli jsme, popisují nejhorší zážitek slovenští záchranáři Matěj Karlák a Oliver Valentovič. Opustili zaměstnání na bratislavské záchrance a odjeli pomáhat do iráckého Kurdistánu. Lidské životy zachraňují i v takzvané červené zóně, tedy pár metrů od těch nejtvrdších bojů. V rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu popisují i to, jak slyšeli svištění okolo letících střel. Přiznávají také, že kromě civilistů a příslušníků koaličních vojsk měli někdy pod rukama i bojovníky takzvaného Islámského státu. Před pár dny se vrátili do Bratislavy.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovenští zdravotníci Matěj Karlák a Oliver Valentovič pomáhají lidem v Iráku - irácký Mosul, listopad 2016

Slovenští zdravotníci Matěj Karlák a Oliver Valentovič pomáhají lidem v Iráku - irácký Mosul, listopad 2016 | Foto: Jorge Calzadilla

Jak přesně jste se na frontu dostali?
Na frontovou linii jezdíme jako oficiální spolupracovníci kurdských, iráckých a ostatních koaličních vojsk. Máme občanské sdružení Academy of Emergency Medicine zaregistrované oficiálně na Slovensku a v iráckém Kurdistánu. Už před ofenzivou jsme tam školili místní zdravotníky a po dobu ofenzivy jsme byli přizvání poskytovat zdravotní pomoc přímo v bojích.

Kde přesně jste působili?
Působili jsme v iráckém autonomním regionu Kurdistán. V samotném Iráku jsme ošetřovali nebo vedli výcvik v oblastech Sinjar, Makhmur, Bashika, Zardak, Telaskuf, Gwer, Bartella, Mosul.

Můžete se podělit o svědectví, jak vypadá aktuální zdravotnická situace na frontě?
Například na kurdské straně je péče slabší kvůli materiálně-technickému i personálnímu vybavení. Na straně irácké armády je situace dobrá. Mají zdravotnický materiál a trénovali je Američané, takže se vyznají.

Kdo jsme a co děláme?
Jsme Matěj Karlák (předseda občanského sdružení) a Oliver Valentovič (místopředseda). Máme zdravotnické vzdělání, jsme bývalými pracovníky zdravotnické záchranné služby v Bratislavě a příslušníky právoprosazujících složek. V oblasti zdravotnictví máme mnohaletou praxi. V roce 2014 jsme na Slovensku založili občanské sdružení Academy of Emergency Medicine – Akademie urgentní medicíny. Specializujeme se na výcvik a školení v oblasti první pomoci a urgentní medicíny. Naše organizace je oficiálně zaregistrována v Iráku od září 2016 a v oblasti působí už šest měsíců. V období, kdy se neúčastníme ofenziv, vykonáváme výcvik civilního a vojenského zdravotnického personálu.

Jaké bylo vaše první setkání s Islámským státem?
Těžko říct. Měli jsme několik stovek ošetřených ve městě Mosul. Civilistů, žen, dětí a také příslušníků irácké armády. Je možné, že mezi nimi byli i přívrženci nebo bojovníci Islámského státu. Naším cílem bylo zachraňovat lidské životy, ošetřili jsme všechny bez rozdílu vyznání nebo barvy pleti.

Jaká je situace civilistů v místech, kudy postupuje fronta?
Civilní obyvatelstvo samozřejmě trpí. Je hodně lidí, kteří přišli o všechno, co měli. Často jsme vídali stovky až tisíce lidí utíkat z města Mosul. Tito lidé měli jen to, co sami unesli.

Jak vypadal váš běžný den na frontě?
Brzo ráno jsme začali připravovat zdravotnický materiál a čekali na raněné. Mezitím jsme rozdávali vyčerpaným lidem vodu a dětem keksy. Samozřejmě, když jsme měli práci, tak jsme se nezastavili někdy i několik hodin.

Slovenští zdravotníci Matěj Karlák a Oliver Valentovič pomáhají lidem v Iráku | Foto: Jorge Calzadilla

Kolik civilistů bylo mezi ošetřenými?
Za celou dobu stovky. Za necelých pět dní v Mosulu jsme ošetřili 250 zraněných, mezi nimi desítky civilistů.

Ošetřovali jste i děti?
Ano, hodně dětí i žen. Nejtěžší byla střelná poranění anebo poranění způsobená výbuchem. Buď minometem, nebo granátem, když dopadl. Lidé měli řezná poranění nebo byli popálení. Třeba když použili auto plné výbušnin a odpálili se mezi civilisty, tak bylo hodně lidí popálených tím plamenem. Když použili minomet, lidé měli v sobě šrapnely. Civilisté i vojáci.

Části Mosulu jsou srovnané se zemí, ukazují satelitní snímky. Pod mosty jsou podle BBC výbušniny

Číst článek

Je nějaká situace, která se vám vryla do paměti?
Ano. Pro mě osobně (Matěj Karlák, pozn. red.) to byla situace, kdy jsme ošetřovali malého, asi devítiletého chlapce zasaženého výbuchem a kterého přivezli v kritickém stavu. Měl pneumotorax, který jsme mu ošetřili. Snažili jsme se ho stabilizovat, ale jeho stav byl příliš vážný. Tak jsme se s Oliverem rozhodli, že ho budeme doprovázet a monitorovat při jeho transportu. Během něho se chlapcův zdravotní stav zhoršil natolik, že jsme museli zahájit resuscitaci. Bojovali jsme o jeho život několik desítek minut, nakonec jsme ale tento boj prohráli. Pak už mi ty zraněné děti a postřelení lidé přišli všichni stejní. Byl jsem už ze všeho strašně unavený, i z těch mrtvol. Vybuchla bomba a nosili nám těla bez hlav, končetin, s vyhřezlými orgány. Nevím, nic horšího už tam pro mě osobně asi nic nebylo.

Slovenští zdravotníci Matěj Karlák (čtvrtý zleva) a Oliver Valentovič (druhý zleva) pomáhají lidem v Iráku | Foto: Jorge Calzadilla

Líčíte otřesné zážitky...
Nedá se to popsat jedním slovem, nic vás na to nepřipraví. Předtím jsme pracovali na záchranné službě v Bratislavě. To jsme se potkávali s různými poraněními, ale ne v takovém množství. Ale proto jsme studovali a tu práci si vybrali, abychom mohli pomáhat i pod stresem.

Měli jste k dispozici utišující léky a léky proti bolesti?
Byli jsme odkázáni pouze na to, co měla irácká armáda, většinou to byla celoplošná analgetika.

Jak na vás reagují místní?
Byli rádi, že jsme jim pomáhali a ošetřovali je. Nikdy jsme se nesetkali s negativní reakcí z jejich strany.

Kolik zdravotníků s vámi během bojů spolupracovalo?
Při postupu kurdské armády jsme často byli jen čtyři - dva Slováci a dva Američani. Na straně Iráčanů nás bylo víc, protože irácká armáda měla pár svých zdravotníků.

Šlo vám někdy o život?
Protože jsme se často nacházeli v první linii, tak jsme se stávali terčem střelby, ostřelování minometů či protitankových střel. Slýchavali jsme, jak kolem nás sviští střely. Náš fotograf byl zasažen, ale nic vážného to naštěstí nebylo.

Máte nějakou finanční pomoc od Slovenské nebo České republiky?
Ne.

jedním z nejhorších zážitků byla smrt malého chlapce, o jehož život záchranáři bojovali několik desítek minut. | Foto: Jorge Calzadilla

Jak vás vlastně vnímají doma na Slovensku?
Občas si myslím (Matěj Karlák - pozn. red.), že někteří mají pocit, že se jich to netýká. Diví se, proč tam jedeme, proč nezůstaneme doma a nestaráme se o problémy, které máme doma. Budu rád, když lidi pochopí, že děláme dobrou věc. Nejsme bojovníci a neděláme bojovou turistiku, ale zachraňujeme životy.

Kromě Kurdů, Iráčanů a Američanů jste tam byli jediní cizinci?
Z Česka nebo Slovenska jsme tam byli jediní zdravotníci a z Evropy obecně myslím taky.

Jak funguje humanitární pomoc v místech, kudy fronta prochází?
Přímo ve frontové oblasti, kde jsme se nacházeli, se v té době nenacházela žádná humanitární pomoc. O několik kilometrů dál se v bezpečné zóně nacházely tábory s humanitární pomocí.

Chystáte se zpět?
Samozřejmě, rádi bychom se tam vrátili, ale toto rozhodnutí není jen na nás. Závisí hlavně na podpoře lidí a firem, aby nám umožnili se vrátit zpět.

Slovenští zdravotníci Matěj Karlák a Oliver Valentovič pomáhají lidem v Iráku - irácký Mosul, listopad 2016 | Foto: Jorge Calzadilla

Petra Holinková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme