‚Matka národa‘ Cecka, bitva vojenských šarží a voličská facka. Prezidentské volby v Bulharsku přehledně
ANALÝZA. Bulharsko a USA. Dvě odlišné země, a přece mají cosi společného – prezidentské volby. Od začátku listopadu jsme mohli pozorovat až neuvěřitelné paralely: kampaň plnou skandálů, obraty a nakonec nečekaný výsledek v podobě politické facky dlouhodobě vládnoucí garnituře, kterou jí zasadil skutečný suverén, bulharští občané.
V pondělí 14. listopadu byly vyhlášeny oficiální výsledky prezidentských voleb v Bulharsku, respektive jejich druhého kola. V něm proti sobě stáli pravicová „matka národa“ s komunistickou minulostí Cecka Cačevová a Rumen Radev, „proruský“ generál bulharského vojenského letectva školený v USA. Bulharské prezidentské volby se nesly ve znamení bitvy armádních hodností, téměř nulové předvolební kampaně plné bizarních aspirantů na post hlavy státu, omezené veřejné debaty kandidátů a ad hoc změn ve volebním zákoně, znovu novelizovaném jen před několika měsíci.
‚Nevolím nikoho‘
Na jaře 2016 byly, jak už je dobrou tradicí, přijaty další změny ve volebním zákonu. Tentokrát šlo o povinné hlasování pro všechny bulharské občany, což vyústilo v podnět na ústavní soud kvůli výkladu (hlasovacího) práva a povinnosti.
Tak se zrodil návrh na uvedení políčka „Nevolím nikoho“ v hlasovacím lístku. Jenže součet těchto hlasů neměl být součástí výsledného procenta pro reálné kandidáty. Neboli: tato možnost nebyla ničím jiným než kosmetickou úpravou hlasovacího lístku, protože hlasy „Nevolím nikoho“ by se reálně nezapočítaly, na rozdíl od těch, jež by šly konkrétnímu kandidátovi. Tento výpočet měl zabezpečit lehce dostupné procentuální vítězství – které však neodráží skutečnou vůli národa.
Bulharským prezidentem bude proruský kandidát Radev. Jeho vítězství položilo vládu
Číst článek
Poslední novinkou v letošních volbách byl omezený počet zahraničních volebních sekcí, jež počtem většinou neodpovídají potřebám bulharských voličů žijících v zahraničí.
Celá situace vyvrcholila skandálem jen měsíc před volbami. Na tento měsíc si poslanci odhlasovali předvolební dovolenou, a to navzdory urgentním tématům, která čekala na rokování a schválení. Dva týdny před volbami přitom stále nebylo jasné, jak se hlasy „Nevolím nikoho“ budou sčítat.
Komunistická ‚matka národa‘ a blesková kampaň
Vládní strana GERB premiéra Bojka Borisova utržila velkou ránu, když její kandidátka na post prezidenta a dlouholetá předsedkyně bulharského parlamentu Cecka Cačevová nejenže volby nevyhrála, ale její výsledky nesplnily ani minimální očekávání v regionech, které strana GERB tradičně ovládala.
I proto analytici mluví o protestní volbě bulharských občanů vůči „vládní garnituře a jejich aroganci“. Tajnosti kolem kandidatury GERBu rozvířily dlouhodobé spekulace, že kandidátem bude samotný premiér, známý svou generálskou hodností. Z toho důvodu vsadily i další politické strany na vojenské hodnosti svých představitelů na post prezidenta či viceprezidenta.
Strana GERB do poslední chvíle nezveřejnila jméno svých kandidátů, čímž se kampaň oponentů stala víceméně bezpředmětnou. Na druhé straně tím GERB ztratila možnost časově zvládnout jakoukoli reakci v případě eventuální protikampaně.
A ta na sebe nedala dlouho čekat. Pouhý měsíc před prvním kolem prezidentských voleb (6. listopadu) byla slavnostně zahájena předvolební kampaň Cecky Cačevové, oficiálně představené jako „matka národa“. To vyvolalo přinejmenším smíšené pocity, spolu se záplavou vtipů a bonmotů na „matčinu“ adresu. Kromě toho se začala propírat komunistická minulost kandidátky pravicové a proevropské GERB. Na sklonku komunistické éry v Bulharsku vstoupila Cecka Cačevová do řad Bulharské komunistické strany – tedy předchůdkyně Bulharské socialistické strany (BSP), která se postavila za vítězného kandidáta generála Rumena Radeva. Spíše než svou prezidentskou vizi budoucnosti tak musela Cačevová během své krátké kampaně obhajovat svoji komunistickou minulost.
A nutno podotknout, že obhajoba této vystudované právničky nebyla nijak přesvědčivá. Za vše mluví její prohlášení, že se za svoje členství nestydí a že součástí komunistické strany byl tehdy každý mladý člověk. To vyvolalo ještě větší vlnu nevole a množství kritických článků z řad středopravě smýšlejících Bulharů. Mimochodem, Cačevová není jediným straníkem GERB s komunistickým pozadím. Samotný Bojko Borisov je nechvalně známý tím, že byl dlouholetým a posledním tělesným strážcem bulharského diktátora Todora Živkova.
Zájmy národa nad lidskými právy
GERB v létě odmítla spojit síly s koaličními středopravými stranami a vyslat jen jednoho společného kandidáta. Po výsledcích voleb zase odmítá spojit svoji demisi se slabým výsledkem v prezidentských volbách. Zároveň nepřipouští, že voličům se nemusela líbit ať už samotná kandidátka, která neměla časovou možnost být dostatečně představená - anebo fakt, že výhrou ve volbách bych GERB obsadila všechny významné státní instituce, o nezávislém a nadstranickém charakteru prezidentského úřadu ani nemluvě. Tady selhala sama Cačevová, když jako prezidentská kandidátka několikrát zopakovala různé obdoby fráze „náš lídr Borisov“.
Dvě desítky českých policistů odjely do Bulharska. Budou hlídat vnější hranici Evropské unie
Číst článek
Za zmínku stojí i případ tureckých občanů, kteří byli nedávno vyhoštění i přesto, že v Bulharsku podali žádost o azyl kvůli pronásledování ze strany turecké vlády. V předvolební debatě na toto téma Cačevová prohlásila, že postup bulharských institucí podporuje, neboť „na prvním místě jsou národní zájmy, a ne lidská práva“.
‚Proruský‘ nezávislý kandidát a absolvent Air War College v Maxwell, USA
Generál vojenských leteckých sil Rumen Radev je v politice nováčkem, ale zjevně disponoval šikovnějším volebním týmem: ve druhém kole voleb získal bezmála 60 % hlasů, což je obrovský náskok v porovnání se 36,16 % favorizované Cecky Cačevové. Neokoukaná tvář, jasný a srozumitelný projev a působivé vystupování vojáka z povolání vynesly Radevovi náskok před hlavní sokyní Cačevovou.
Svou kampaň přitom Radev nezahájil zrovna nejšťastněji. Ačkoli kandidoval jako nezávislý, postavila se za něj BSP a on sám se zapsal prohlášeními proti NATO. Později však jeho vystoupení dokázala oslovit různé skupiny bulharského národa, právě i díky šikovným poradcům. V televizních debatách, kterých se účastnil jedině v duelu proti Cecce Cačevové, nikoli spolu s ostatními kandidáty, byl ve svém vystupování a odpovědích výrazně úspěšnější než jeho soupeřka.
Jeho proruská orientace (kterou těsně po volbách zmiňovala světová média – pozn. red.) je navíc problematická. Sám Radev se ohodnotil jako „pilot, vycvičený v USA, létající v sovětských letadlech a bulharský pilot“. Navzdory podpoře socialistů a obavám z proruského kurzu se někteří místní analytici domnívají, že Radev je ve skutečnosti orientován prozápadně. Jiní zase připouštějí jeho podporu ze strany Ruska v naději, že přes prezidenta členské země EU, jež v první polovině roku 2018 přebírá předsednictví v Radě EU, se Moskvě podaří rozvinout ekonomické vztahy s NATO. Zatím zůstává jisté vyjádření nadcházející hlavy státu, že chce být prezidentem všech Bulharů a sjednotitelem národa.
Uražený poražený a stín politické krize
Už brzy bude mít Radev možnost svoje slova dokázat. Bulharsku totiž hrozí politická krize a předčasné parlamentní volby na pozadí neschváleného rozpočtu pro rok 2017. Před prvním kolem prezidentských voleb Bojko Borisov sebevědomě prohlásil, že pokud jejich kandidátka neskončí jako první, podá jeho vláda okamžitě demisi. Po výsledcích prvního kola náhle změnil rétoriku a oznámil, že počkají až na výsledky druhého kola, a jestliže ani tehdy Cačevová nezvítězí, pak podá GERB demisi.
Ačkoli jde o prezidentský úřad, který má spíše reprezentativní charakter, slova premiéra vyzněla tak, jako by zvolení jiného kandidáta mělo automaticky znemožnit fungování GERB-em sestavené koaliční vlády. Takové sebejisté výroky jsou důsledkem dlouholetých úspěchů strany. Od vstupu na politickou scénu v roce 2005 Borisovova GERB jedenáctkrát zvítězila nad svým hlavním oponentem BSP v prezidentských, parlamentních i komunálních volbách. Právě v těch loňských do místního zastupitelstva znovu potvrdila svoji dominanci a logicky měla zájem přidat i prezidenta ze svých řad. Radevovo jasné vítězství Borisov označil za vážný problém pro pokračování vlády GERB v Bulharsku s tím, že podání demise je podle něj zodpovědný přístup státníka, který „zanechává zemi v perfektním stavu“.
Opomněl však zmínit patovou situaci, do níž se Bulharsko demisí dostalo. Rozpočet na rok 2017 ještě nebyl schválen a otázkou je, kdo ho schválí a v jaké verzi. Aktuálně probíhají rokování mezi dalšími politickými silami o sestavení vlády, ale pravděpodobně se schyluje ke scénáři dočasného úřednického kabinetu a předčasných parlamentních voleb. Dočasnou vládu sestavuje prezident, což však pro toho končícího (Rosen Plevneliev – pozn. red.) nebude úplně bezproblémové: bulharská ústava totiž prezidentovi v posledních třech měsících mandátu nepovoluje rozpustit parlament. Navíc od ledna začíná intenzivní roční příprava bulharského předsednictví (první polovina 2018), která byla kvůli brexitu přesunuta o půl roku dříve.
Prezidentské volby uštědřily straně GERB významnou lekci a podnět pro hlubokou vnitrostranickou analýzu. Nadcházející předčasné parlamentní volby ukážou, zda si to bulharský volič nerozmyslel, nebo jestli i přes veškeré přešlapy a přehnanou sebedůvěru jednoduše neexistuje lepší alternativa vlády než ta dosavadní.
Zdá se, že tento scénář není nemožný, aspoň podle posledního vývoje událostí. Po podání demise bulharská prokuratura postupně začíná s předvoláními členů bývalého kabinetu – ministrů, vicepremiérů, ale i samotného premiéra, a to v souvislosti s několika celostátními kauzami. Jde-li o shodu náhod v načasování pádu vlády a podezřeních na nejvyšších státních postech, nebo se jedná o úmyslnou a plánovanou předvolební kampaň jistých politických kruhů, ukážou až volby na jaře příštího roku.
O AUTORCE.
Zuzana Piptová-Vrabchev je balkanistka se specializací na bulharský prostor. Vystudovala Bulharské gymnázium Christa Boteva v Bratislavě a Filozofickou fakultu UK v Praze, poté absolvovala na Univerzitě Sv. Klimenta Ohridského v Bulharsku. Posledních šest let žije v Sofii a pracovně i soukromě cestuje do západobalkánských států.
