Zpívám o tom, co vidím a co mne dojímá, říká francouzská zpěvačka Zaz
Víte, kdo je dnes nejúspěšnější francouzskou zpěvačkou? Isabelle Geffroy, po celém světě ji znají jako Zaz. Fenomenální úspěch sklízí i u českých fanoušků, loni dvakrát vyprodala pražské Forum Karlín, a zanedlouho bude v Česku opět koncertovat – v Praze a ve Zlíně. Zpravodaj ČRo Jan Šmíd měl to štěstí a zajel se podívat na její koncert rovnou do francouzské Normandie. A při té příležitosti ji dvě hodiny před koncertem položil několik otázek.
Už v pěti letech studovala na konzervatoři zpěv, klavír a housle. Vyrůstala v Bordeaux, hrála v různých kapelách, pořádala workshopy s lidmi z problémových čtvrtí. V roce 2006 odjela do Paříže, hrála na klavír v barech, kabaretu, a protože neměla na nájem, tak začala hrát na ulici.
„Paříž mne přitahovala, je tam spousta energie, můžete potkat mnoho lidí, žije to tam,“ vysvětluje. Vzpomíná, jak si za 250 eur pronajala malý pokojíček pod pařížskými střechami, dnes už je to ale jiné – koupila si dům, velmi ráda také jezdí z města pryč, do hor. „Když člověk žije v Paříži, tak potřebuje přírodu, která tam chybí,“ dodává.
Po městu Paříž pojmenovala i její třetí album, které vzniklo na základě přání jejích příznivců, aby přezpívala staré francouzské šansony. „Je to takové poděkování tomuto městu, které mi pomohlo, abych se stala slavnou,“ říká.
Věděla jsem, že se proslavím a že svou slávu budu moci využít k práci s dalšími lidmi. FRANCOUZSKÁ ZPĚVAČKA ZAZ
Přiznává ale, že se slávou se její život velmi změnil – když je člověk unavený, tak má menší chuť komunikovat, chce mít svůj klid. Nemá také ráda, když ji lidé nerespektují, nezeptají se, zda si ji můžou vyfotit. „Vztah s ostatními lidmi se změnil, je takové pokřivené, ale stává se to jenom občas, jinak lidé jsou moc milí,“ dodává.
Ke skládání písní ji inspiruje život, lidé, cesty, ale také obtížné momenty – ráda skládá ozdravné písně. „Když si uvědomíme a vyjádříme utrpení, tak se lidé s tím dokáží ztotožnit, a to léčí,“ vysvětluje s tím, že zpívá i o radosti – lidé jsou schopni vzít věci do svých rukou a nečekají, až to někdo udělá za ně. „Zpívám o tom, co vidím a co mne dojímá,“ dodává.
Velmi ráda také vzpomíná na vystoupení na Colours of Ostrava, publikum je podle ní naprosto fantastické. Tehdy byla v Česku poprvé, přišlo na ní 25 tisíc lidí, další rok přišlo o 10 tisíc lidí více. Ráda vzpomíná i na Prahu, kde potakala pouličního umělce, který hrál na skleničky pěkné symfonie, zahrál i La Vie En Rose od Edith Piaf, a ona se k němu přidala a začala zpívat.
„Ráda bych, kdyby se mnou někdy mohl zahrát, byl to úžasný hudebník. Pokud poslouchá rozhlas, tak mu vyřiďte, že ho hledám,“ říká.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
