Jindřich Šídlo: Paroubek z nouze dobrej
Jiří Paroubek to má určitě dobře spočítáno, když říká, že s ním za poslední dva týdny vyšlo víc rozhovorů než za posledních šest let.
Připočteme-li k tomu jakýsi “programový manifest”, který vyvěsil na několik svých blogů po českém internetu, dojem, že se někdejší předseda ČSSD a premiér naplno vrací do české politiky, je celkem neodvratný. Sám Paroubek o tom zatím hovoří vcelku opatrně, nicméně, jak ukazuje i ona zmiňovaná mediální nálož posledních dní, poptávka by tu zřejmě byla.
Jiřímu Paroubkovi už nikdy nikdo neupře zcela mimořádný výkon, jehož dosáhl během jediného roku od dubna 2005, kdy vytáhl v roli premiéra svou sociální demokracii zdecimovanou po nedůstojném odchodu premiéra Stanislava Grosse ze zhruba deseti na 32 procent ve sněmovních volbách 2006. Ještě jednou: respekt. Takže se samozřejmě nabízí srovnání se situací dnes.
Sociální demokraté ztrácejí na ANO v různých průzkumech od 10 do 20 procent. Když vzpomínáme na Jiřího Paroubka - zachránce ČSSD a taky suverénního vítěze krajských a senátních voleb z podzimu 2008, zapomínáme trochu na to, že Paroubek sehrál ještě jednu roli: stál na počátku pozvolného a dodnes nekončícího úpadku strany, který se datuje volbami v květnu 2010.
Paroubek tehdy dovedl ČSSD k vítězství, jeho 22 procent pořád o dva body přesahuje Sobotkův výsledek z října 2013. Jenomže tehdy všichni v ČSSD, včetně Paroubka samotného, čekali výsledek začínající trojkou. Což by tehdy jistě nebyl nedostižný cíl, kdyby Paroubek, který to teď velmi nerad znovu slyší, úplně netakticky na jaře 2009 nesvrhával Topolánkovu vládu uprostřed předsednictví EU a na podzim stejného roku nezrušil už dohodnuté předčasné volby.
A tak sociální demokracie namísto slavného návratu Jiřího Paroubka do Strakovy akademie zamířila na další tři roky do opozice. Ale to už je historie, nechme jí být. Zajímavější je plán záchrany, který Jiří Paroubek ČSSD nabízí. Některé z jeho 13 bodů patří k sociálnědemokratické klasice, jako třeba ochrana spotřebitele, boj s daňovými ráji nebo zavedení sektorové daně.
Hledání dalšího Franty
Překvapí možná odpor k dostavbě Temelína a Dukovan, a zejména požadavek na “rozvolnění norem duševního vlastnictví”, zvlášť když vezmeme v úvahu, jak nečekaný úspěch Paroubek zaznamenal před několika lety svou knihou “Plnou parou v politice”, díky níž se stal jedním z nejúspěšnějších českých spisovatelů. Copak nechystá ještě dotisk?
Jiné Paroubkovy artikuly mají smysl pouze jako slogany: to když radí, že by se strana měla pustit do souboje s ČNB o posílení koruny. Zní to dobře, jen by měl Paroubek taky dodat, že centrální banka je zcela nezávislá a že tedy boj za silnou korunu jaksi nejde vyhrát.
A pak jsou tu nápady, které dokazují, že Jiří Paroubek bohužel také nic nezapomněl: jako když navrhuje omezit mise české armády ve světě, což připomíná jeho někdejší cynický hokynářský návrh na výměnu podpory prodloužení mise v Afghanistánu za zrušení zdravotnických poplatků.
Úplným vrcholem je pak navrhované zahájení debaty o americké vojenské základně v Česku. Je úplně jedno, že po nás aktuálně nikdo nic takového nežádá. Důležité je říct, že jsme proti, protože to kdysi fungovalo s plánovaným americkým radarem v Brdech, který tedy Paroubek zpočátku podporoval, ale pak si přečetl průzkumy veřejného mínění a už ho nepodporoval.
Jako bychom se s Jiřím Paroubkem vraceli v čase kamsi zpátky, do časů, které symbolizoval a které, upřímně řečeno, byly přes všechnu špínu světa, které s sebou nesly, patrně zajímavější, než dnešní zoufalé pokusy “tradičních stran” vypořádat se se s novými poměry rozkladu politiky. Do světa “bipolární politiky” dvou zhruba stejně velkých stran, které měly svůj program, spoustu nectností, problémů i skandálů, ale fungovaly aspoň v přehledné krajině.
Ta doba je ale s nástupem Andreje Babiše definitivně pryč. Jiří Paroubek, který rád používá výraz “Franta z nouze dobrej”, zůstane jednou z nejvýraznějších postav české polistopadové politiky. Ale o moc víc už ke svému barvitému portrétu nepřidá.
A pozornost, kterou si dokázal v posledních týdnech získat, svědčí o jediném: stavu, v jakém se nachází jeho někdejší strana. “Franta z nouze dobrej” v případě Paroubka zafungovalo před deseti lety až nečekaně dobře. Hledání dalšího takového Franty bude už ale mnohem těžší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
