Problémy v Doněcku jsme čekali, přiznává šéf humanitární pomoci Člověka v tísni
Ruská televize TVC ve středu odvysílala dokument, který naznačuje, že mise Člověka v tísni v ukrajinském Doněcku je podezřelá z korupce nebo špionáže. Šéf humanitární a rozvojové sekce organizace Jan Mrkvička v rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu přiznává, že po vykázání dalších kolegů z oblasti problémy očekával. Hněv místních, který dokument naznačoval, ale on sám nezaznamenal.
Jaká přesně byla úloha mise Člověka v tísni v Doněcku?
Podobná jako jinde po světě – pomoci těm nejvíce postiženým konfliktem tak, aby se vyrovnali s okamžitým dopadem války, který může být různý. Někteří lidé přišli o přístup k vodě, někteří o domy, někteří o okna. Velká část jich přišla o příjmy, takže neměli na to, aby si koupili potraviny nebo aby měli čím topit. Od roku 2014, co jsme tam byli, jsme se snažili podporovat ty nejpotřebnější na základě kritérií, která jsou poměrně standardní – primárně pomáháte rodinám bez živitele, bez příjmu, rodinám, kde mají velký počet dětí, starým lidem, matkám samoživitelkám. Na druhé straně máte jejich postižení. Tyto dvě informace dáváte dohromady a na jejich základě vybíráte, komu a jak pomůžete.
Byla tato mise něčím výjimečná?
Každá naše mise je něčím výjimečná. Ta ukrajinská především tím, že pracujeme na obou stranách konfliktu a hodně v červené zóně uprostřed. Jsme teď jediná organizace, která pracovala v místech velmi blízko frontové linie. Na obou stranách. Což se špatně vysvětluje. Pracujete na dvou stranách konfliktu a musíte pořád vysvětlovat, co děláte, proč to děláte, že jste neutrální a že konflikt nehodnotíte, protože jakmile ho začnete hodnotit, dostáváte se do pasti, kde vás jedna strana začne považovat za přítele a druhá za nepřítele. To bylo poměrně složité a doteď se nám to dařilo a nutno říct, že se nám to dařilo jako jedné z mála organizací v Doněcku, kde jsme pracovali už pouze my a Červený kříž. Před rokem zrušili registraci velkému množství dalších organizací, například Lékařům bez hranic. Ti procházeli velmi podobnou diskreditační kampaní jako my. Byli obviněni kdoví z čeho všeho a na základě toho byla jejich činnost ukončena.
Špioni a korupčníci, vylíčila ruská televize pracovníky Člověka v tísni v Doněcku
Číst článek
Dokument TVC ukazoval nespokojené obyvatele, kteří si stěžovali například na to, že humanitární pomoc dorazila pozdě nebo nedorazila vůbec. Když jste vy sám oblast před několika týdny navštívil, zaznamenal jste nějaké nepřátelství ze strany místních obyvatel?
Nezaznamenal. Všechny naše projekty a část těch oblastí, kde pracujeme, jsem navštívil a mluvil s lidmi. Samozřejmě narážíte na to, že si někdo stěžuje, že soused dostal lepší dveře než on. Když opravujeme kompletně zničené domy - což jsou ty nejtěžší projekty a někteří lidé čekají a jsou v pořadníku - samozřejmě chodí a ptají se, kdy přijde řada na ně, protože nelze dělat všechno úplně najednou. Ale to je při té práci normální. Nemůžete vybrat všechny, pořád opakujete kritéria. Zároveň na celé Ukrajině máme systém možnosti stížnosti. Máme telefonní číslo, které dáváme lidem, kdekoliv pracujeme – vybraným i nevybraným – aby si mohli stěžovat, ověřit si, jestli by neměli spadat do kritérií, protože se může stát, že zaměstnanci někoho pominou. Z milionů lidí, kterým jsme pomohli, by se určitě našel ne jeden, ale desítky těch, kteří jsou s něčím nespokojeni. Tak to prostě je.
Nebylo ani nic jiného, co by naznačovalo možné problémy?
Upřímně řečeno, problémy jsme trošku čekali. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli jediná organizace pod velikým tlakem. Na druhou stranu, když jsem tam byl, můj dojem - a platí to i po událostech posledních dnů - byl, že jsme měli velkou podporu od úřadů na nižších úrovních. Od jednotlivých municipalit a městských úřadů, které jsou s námi velmi spokojeny a my jim velmi výrazně pomáháme. S několika úředníky jsem se setkal a všichni naši činnost spíš velmi oceňovali. I poté, co nám registraci neprodloužili, tak jsme od mnohých dostali velmi silný signál, že sami nerozumí, proč se to stalo a že bude velký problém, když tam přestaneme pracovat, zvlášť před zimou. Co se týče nejvyšších úřadů, žádné náznaky nebyly. Ten vztah byl vždy složitý. Velmi transparentně jsme jim říkali, co děláme, kde děláme, oni nám každý projekt schvalovali. Schvalovali nám i naše vnitřní pravidla - například jak vybíráme lidi - a sami mohli ovlivňovat, kdo pomoc dostane. Pro nás to bylo poměrně těžké a řekl bych, že v tomhle byly vztahy s úřady nadstandardní. Jsou země jako Afghánistán, kde se takhle do detailu s místními úřady nebavíte o tom, co děláte, takže vztah byl složitý. Rozhodně nám ale nic takového nenaznačovali a já osobně se domnívám, že to ani nebyl úplně jejich záměr nebo možná ani oni nevěděli, co se stane za měsíc.
Jak si tedy vysvětlujete změnu postoje samozvané Doněcké lidové republiky vůči vám a dalším humanitárním organizacím?
Nevím přesně, co se tam děje, kdo ten pokyn dal, ale když jste ve válečné oblasti, tak pro správu, která nefunguje úplně standardně, znamená přítomnost mezinárodních organizací vždy nějaké ohrožení. Naše činnost mohla být interpretována tak, že někdo toho vidí příliš, protože se dostává k rozhovorům s těmi nejvíce postiženými lidmi. Řekl bych, jestli za tím nemohla obava z toho, jestli toho nevíme mnoho. Nikoliv proto, že bychom zjišťovali věci, které se týkají politiky, ale protože se bavíme s normálními lidmi, kteří tam žijí a kteří mají v důsledku konfliktu výrazné problémy.
Budete se pokoušet o návrat mise?
Stále pracujeme v části Luhansku, kde je naše činnost zatím povolená, a zároveň se pořád pokoušíme o to, aby nám akreditaci zpátky udělili aspoň teď před zimou. Abychom stihli dodělat, co jsme slíbili. Protože stav, kdy lidi počítali s tím, že pomoc dostanou, a najednou ji nedostanou, je špatný pro všechny. Pro lidi, pro nás, protože to byl závazek, pro naše dárce, kteří počítali, že pomoc se dostane k lidem. A domnívám se, že je to špatné i pro místní úřady, protože se snaží být vnímány svými lidmi jako někdo, kdo je podporuje a teď je myslím ta interpretace situace dost jednoznačná. My jsme nic neporušili, žádné obvinění nikde nepadlo. V reportáži bylo pár nějakých vágních věcí. Ano, někdo si mohl stěžovat na to, že se nedostal mezi příjemce pomoci, to se stane, ale není to důvod pro ukončení činnosti.
