Výstava na pardubickém židovském hřbitově připomíná život zaniklé komunity

14. prosinec 2016
Česko – země neznámá

Na okraji východočeských Pardubic, za městským hřbitovem v Jesničánkách, je za zdí ještě jeden hřbitov – židovský. A také židovská obřadní síň. V této budově je k vidění stálá výstava o historii židovského obyvatelstva na Pardubicku.

Židovská obec v Pardubicích byla až do druhé světové války významnou silou veškerého dění ve městě. Do transportu v prosinci 1942 odešli se svými rodinami továrníci, umělci i lidé prostí. Z 1 265 lidí se jich po válce vrátilo zpátky jen 91. Život židovské komunity se už nikdy nevrátil do starých kolejí.

První písemná zmínka o židech na Pardubickém panství pochází z 16. století a píše se v ní o židu Kapříkovi, který měl dům na Bartolomějském náměstí. Židé mohli žít ve městě až do roku 1662, kdy si radní vymohli na císaři Leopoldovi I. majestát, díky kterému museli židé město opustit. Usadili se v okolních městech a vesnicích a založili nové židovské obce – v Přelouči, Brozanech, Dašicích a Holicích. Do Pardubic se vrátili až po uvolnění poměrů po roce 1848.

Protože židé nesměli vlastnit půdu, měli velmi omezené možnosti podnikání. Živil je především obchod a nájem vrchnostenských podniků, jako byly koželužny nebo palírny.

Pardubická synagoga se nezachovala

Židovská obec v Pardubicích vznikla roku 1862 a dlouhou dobu využívala synagogu v Brozanech. Postupně ale sbírala finance a nejdříve postavila obecní dům se školou a k ní přistavila v roce 1880 i synagogu. Byla to monumentální budova, v pseudorománském stylu s orientálními prvky podle návrhu chrudimského stavitele Františka Šmorance.

Pardubická synagoga před demolicí

Náboženský život v synagoze ustal druhou světovou válkou, budova byla dokonce zapálena a po válce chátrala. Pokusy udělat z ní muzeum nebo výstavní síň nebyly dlouhodobě úspěšné. A tak byla roku 1958 při přestavbě centra města zbořena.

V Pardubicích se ale dodnes dochovala čtvrť nesoucí vzpomínku na své dřívější obyvatele – Židov. V těch místech se v roce 1624 místním židům podařilo koupit od bohatého měšťana Jana Vorla Kolínského pozemek a na něm založit pohřebiště. To bylo několikrát rozšířeno. Pohřbívalo se na něm až do roku 1880, kdy byl založen na okraji Pardubic hřbitov nový.

Nový židovský hřbitov

Nový hřbitov vznikl za zdí městského hřbitova v Jesničánkách a je stále funkční. V deseti řadách se zde nachází téměř 500 náhrobků. Jeho součástí je i několik desítek náhrobků přenesených ze starého hřbitova na Židově. Nejstarší pochází z roku 1739. U východní zdi je hrob sedmi obětí železničního transportu z vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau a také pomník obětem nacismu z roku 1948.

Interiér obřadní síně na židovském hřbitově

Na hřbitově stojí i obřadní síň s deskou s počty obětí z okolních židovských náboženských obcí. Dnes se v obřadní síni nachází výstava věnovaná historii pardubického židovstva. Návštěvníci se dozvědí na osudech konkrétních lidí, jak a kde židé v Pardubicích žili, kde pracovali a v jakých oborech podnikali.

Připomenuty jsou největší fabriky, které byly Němci zkonfiskovány, a také jména nejvýznamnějších pardubických židovských rodin. K nahlédnutí jsou i dokumenty, které židovské občany doprovázely během transportů v roce 1942. Na vnitřní stěně obřadní síně je také umístěna jediná památka na zrušenou synagogu, mramorová deska s religiózním textem.

autor: KSA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.