Rakouští farmáři skupují půdu na jihu Třebíčska. Českým zemědělcům se to nelíbí, zabránit tomu ale neumějí

„To všechno rozčachrujou, naši. Jsou chamtiví po penězích,“ zlobí se Luboš Bureš, jeden z posledních malých farmářů, který v oblasti u hranic zůstal. Další jsou silné zemědělské podniky a dále jen rakouští sedláci. „Oni Rakušáci dostávají dvojnásobek oproti tady nám. A obstát nemáme šanci, jen přežíváme,“ konstatuje farmář Bureš.

Češi se zaprodávají, říká drobný zemědělec

V registru orné půdy ELPIS jsme prošli všechna pole v oblasti od Písečného po Uherčice. Na 400 hektarů už patří rakouským zemědělcům. Hospodaří tam čtyři velcí podnikatelé. Mezi nimi si své místo zachoval Jan Petr, drobný český zemědělec, který má podobné názory, jako Luboš Bureš. „To není jako, že Rakušáci skupují pole. Češi jim se zaprodávají sami. Žádný na tom nechce dělat, tak to prodají. Za mnou byli taky, ale proč bych jim to prodával? Když bych to prodal, tak zase Čechům, kdo hospodaří.“

Cena orné půdy obecně v Čechách roste. V pohraničí to platí dvojnásob, pokračuje šéf velkých zemědělských podniků jižně od Jemnice Josef Kolář. „Půda se enormně zdražuje. Tady je výrazně vyšší než o pár kilometrů dál do vnitrozemí. A rakouští zemědělci chtějí mít ta pole blízko hranic.“

Metr čtverečný i za 300 korun

Metr čtverečný pole se vyšplhal z původních padesáti korun na tři sta. Dál směrem k Třebíči stojí půda kolem sto padesáti korun. Českému rozhlasu to potvrdila Agrární komora. Chce-li pak český farmář koupit půdu v pohraničí, má oproti svému zahraničnímu konkurentovi nelehkou situaci, dodává Josef Kolář: „Mají to o to horší, že pracují s menším kapitálem.“

Rakouský farmář Bach

Některým rakouským farmářům patří v okolí Jemnice menší výměra. Jsou ale tací, kteří koupili i celé statky. Příkladem je farmář pan Bach, který nedaleko Písečného vlastní celý statek a polnosti v okolí. „Naprosto chápu, že to českým zemědělcům vadí. U nás v Rakousku, například v okolí Salcburku, zase Němci kupují půdu a našim se to tam taky nelíbí. Jsme ale v Evropské unii, kde může každý koupit, co chce a kde chce. Česko se nemůže vyčlenit.“

Prodej přes zprostředkovatele

Rakouští zemědělci nenakupují půdu v pohraničí sami. Podle Josefa Koláře jdou přes zprostředkovatele, kterým může být právní nebo realitní kancelář. Dají zadání kolik hektarů, kde, případně za kolik. „Nemají čas ani jazykové dovednosti, aby sháněli majitele půdy. Osobně to vnímám trochu jako neetickou věc, protože jako zemědělec si myslím, že česká půda by měla patřit českým zemědělcům.“

Důvod nakupování polí v pohraničí je jednoduchý. Rakouský trh s půdou je v podstatě zastavený a farmáři hledají polnosti v dojezdových vzdálenostech. „Ten efekt pro ně je v tom, že oni tu produkci odvezou do Rakouska, tam ji zpeněží a mnohdy i deklarují jako rakouskou. Umí to dobře realizovat,“ krčí rameny Josef Kolář.

Zprostředkovatel to vidí trochu jinak

Oslovili jsme také zprostředkovatele obchodu s půdou. Petr Vrla je jedním z těch, kteří dojednávají obchody mezi českými vlastníky a rakouskými farmáři. „U úhlu pohledu těch vlastníků, tak vlastník to prodá tomu, kdo nabídne víc,“ říká Petr Vrla a dodává další příklad – pronájem půdy. „Český farmář zaplatí osm set korun, a když na něj někdo začne tlačit, tak dá tisíce pět set. Rakouský ale dá čtyři tisíce.“

Důvodem roky trvající situace v pohraničí je mimo jiné fakt, že Češi často získali půdu v restitucích a nemají k ní ten pravý vztah, jako měli jejich předci. Potom se stává, že pole prodávají s vidinou pohádkového zisku.