Ondřej Konrád: Hledá ruská strana cestu z dopingové aféry?

29. prosinec 2016

Sportovní svět určitě neměl během končícího roku nouzi o různé vrcholné zážitky, kupříkladu se konalo fotbalové mistrovství Evropy, provázené naštěstí nenaplněnými obavami, jestli se na francouzských stadionech nepokusí udeřit islamističtí teroristé.

Ale hlavní pozornost byla logicky soustředěna na letní Olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru. Kterých se nakonec nesměli účastnit ruští lehcí atleti a vzpěrači a Mezinárodní olympijský výbor poněkud alibisticky ponechal otázku startu ostatních ruských sportovců na rozhodnutí jednotlivých sportovních svazů.

Zákaz ovšem nepřišel ani zdaleka náhle a atletická federace o tom vysílala měsíce před hrami jasné signály a čekala, jak se k odhalení širokého a organizovaného dopingu, ke kterému přispěla svědectví několika sportovců a hlavně bývalého šéfa moskevské antidopingové laboratoře Rodčenkova, postaví ruská strana.

Ta ještě mohla zabránit plošnému zákazu s rysy kolektivní viny, který považovali ruští „čistí“ atleti za nespravedlivý a nejhlasitěji to vyjadřovala výškařka Isinbajevová. Jenomže trvání ruských úřadů, hlavně pak ministra sportu Mutkova na tom, že o nic nekalého nešlo, se nedalo přejít.

Rozsah podvodů, včetně četných záměn antidopingových vzorků a podílu ruské tajné služby na celé věci, byl příliš velký. A tak to „odnesli“ zřejmě i někteří skutečně nevinní atleti. Poděkovat se ovšem mohli svým nejvyšším šéfům. A stále jim hrozí izolace i v budoucnu. Což je stav ale dlouhodobě neudržitelný a ruské vedení si to už zřejmě uvědomuje.

Následovat musí činy

Trvání  ruských úřadů, hlavně pak ministra sportu Mutkova na tom, že o nic nekalého nešlo, se nedalo přejít

Tak aspoň lze chápat středeční přiznání ředitelky národní antidopingové agentury RUSADA Anceliovičové pro list The New York Times, že v Rusku opravdu státem řízený dopingový program existoval. Následně sice Anceliovičová prohlásila, že její slova byla vytržena z kontextu (list ovšem trvá na to, že nic nezkreslil), a mluvčí Kremlu zase přispěchal s tím, že je nutné nejprve vše ověřit.

Nicméně jakýmsi prvým pokusem o uznání chyb, což je ovšem velmi eufemistické slovo, ředitelčina vyjádření zřejmě jsou. Ale k obnovení důvěry povede delší cesta, a pokud se chce Rusko naplno do světové atletiky vrátit, bude muset učinit poměrně hodně. A už vůbec nelze čekat, že by se k iniciování dopingu a podvodům se vzorky v honbě za prestižními výkony doznal přímo Kreml.

Takže spíš přijdou na řadu personální změny v nižší úrovni, hledání nějakých obětních beránků. A těžko si také představit, jak by mohl zůstat ve funkci ministr sportu. Pokud se tedy opravdu ruská strana hodlá aspoň částečně očistit.

A to po nedávném zveřejnění nové zprávy nezávislého vyšetřovatele Mezinárodní antidopingové agentury WADA McLarena nakonec asi přece jen učinit míní. Už proto, aby předešla dalšímu důkladnějšímu šetření.

Mezinárodní olympijský výbor totiž v reakci na McLarenovu zprávu nařídil prozkoumat zpětně všechny vzorky ruských sportovců až do zimních her ve Vancouveru 2010. Ale jak řečeno, následovat musí činy. Pouhé vyjádření doposud neznámé ředitelky stačit nemůže.

Spustit audio