Z Maroka do Melilly v útrobách auta. Pašeráci lidí našli nový způsob, jak dostat migranty do Evropy
Ani vysoký plot, ani ostnatý drát na něm neodradí migranty hlavně ze zemí subsaharské Afriky od pokusů dostat se do Evropy. Bohaté zkušenosti s tím mají dvě španělská města ležící na pobřeží Maroka, Ceuta a Melilla. Naposledy se pokusily stovky migrantů přelézt plot v Ceutě na Nový rok. Enklávu Melilla odděluje od africké pevniny více než 11 kilometrů dlouhý plot. I přes ten se někdy snaží migranti dostat do Španělska. Mnohem častější jsou ale případy pašování lidí do Melilly v autě.
Bariéru mezi Marokem a španělskou enklávou Melilla tvoří šestimetrový plot na marocké straně hranice a stejně vysoký plot na té španělské. Mezi nimi je ještě nižší čtyřmetrový plot. Odhodlanému imigrantovi podle poručíka španělské civilní gardy Carlose Bocanegra stačily k překonání zábrany dvě minuty.
Lidé si na boty připevňovali hroty a v rukou měli háky, kterými se na plotě mohli chytit. Hraniční stráž na to reagovala napnutím pletiva v poslední třetině plotu – je tak husté, že jím háky už neprojdou.
Asi 800 migrantů se za poslední rok nechalo propašovat na španělské území v útrobách auta. Přejíždějí hlavně hranici mezi Marokem a španělskou enklávou Melilla na pobřeží
Pašeráci lidí ale našli novou cestu, jak dostat migranty do Melilly - schované v útrobách auta. Zástupce hlavního velitele civilní gardy v Melille Arturo Ortega Navas odhaduje, že za loňský rok překročilo hranici z Maroka do Španělska asi 700 až 800 lidí schovaných v autech.
To je skoro třikrát víc, než kolik se jich pokusilo překonat plot. Za propašování autem se platí tři až čtyři tisíce eur. Je to prý metoda, která se pašerákům vyplácí.
„Když objevíme ukrytého člověka, zadržíme řidiče auta, ale migrant už je na našem území a může tu zůstat. Zaplatil si a dostal se sem. Je to tedy dost výdělečný podnik,“ popsal Navas.
Hraniční přechod Beni Ensar je ze čtyř míst, kudy se dá překročit hranice mezi Marokem a španělskou Melillou, největší. Je to jedna z ostře střežených bran, kudy se do Melilly mohou dostat i auta. Právě proto tam civilní garda kontroluje, zda se někdo neukrývá v utajených schránkách ve vozidlech.
Pašeráci jsou totiž vynalézaví. Migranty ze zemí subsaharské Afriky ukrývají ve dvojitém dnu kufru, za přístrojovou deskou nebo třeba v upravené palivové nádrži.
„Auto tu musí zastavit a řidič i cestující musejí vystoupit. Když indikátor přístroje zčervená, víme, že je v autě ukrytý člověk. Auto musíme odstavit a ukrytého migranta odtamtud vytáhnout. Detektor zaznamenává tep lidského srdce. Třeba na malá zvířata nereaguje,“ ukazoval názorně na hranici poručík Bocanegra, jak se na kapotu vozidel připomínajících někdy spíš vraky, než auta pokládají oranžové snímače, které odhalí přítomnost migranta.
Podle zástupce velitele gardy Artura Ortegy Navase se ale podaří odhalit asi třetinu všech ukrytých migrantů. Není možné zkontrolovat všech pět tisíc aut, která denně hranici z Maroka do Melilly přejíždějí. I ti, kteří se přes hranici dostanou, skončí stejně v záchytném středisku pro migranty. Na evropskou pevninu do Španělska neprojdou přes kontroly na letišti nebo v přístavu.
