Poselství lidí, kteří prožili 2. světovou válku: Milujte se. Učte se. Využívejte příležitostí

V roce 2017 nás čekají parlamentní volby. Abychom na podzim odpovědně zvolili naši politickou reprezentaci, měli bychom – aspoň podle nejstarší generace – znát minulost a rozumět tomu, co se stalo ve 20. století – kde se vzal nacismus a komunismus a že o majetek, svobodu a nakonec i život můžeme přijít nečekaně rychle. Takové je poselství generace, která prožila 2. světovou válku a nástup komunismu.

Vzkazy jejích příslušníků, poselství, životní moudra, na která se redaktoři Post Bellum ptají pamětníků na závěr jejich vyprávění, vám vyrazí dech a z rukou flinty. Nikoliv až tak tím, co říkají, ale kdo to říká. Estébák na smrtelné posteli vyzývá, aby člověk neuhýbal a ničeho nelitoval. Bývalý politický vězeň se rozčiluje, že jeho léta kriminálu k ničemu nevedla. Komunistka, která poznala gulagy, vyzývá k učení.

František Wretzl

Skauta, politického vězně za 2. světové války, který přežil koncentrační tábor i surové výslechy gestapa Františka Wretzla kdosi chválil za vyprávění: „Pane, vy ale máte historek!“ Skaut zvaný Baron mu odpověděl: „No, milej pane, kdybych je neměl, znamenalo by to, že jsem svůj celý dlouhý život proflákal!“

Jan Mastný

Jan Mastný pochází z obce Úboč na Domažlicku ze statku č. p. 34, kde jeho rod hospodařil od 17. století. Jeho rodina byla po roce 1948 okradena, jejich hospodářství komunisté násilně kolektivizovali. V březnu 1952 zatkla Státní bezpečnost jeho rodiče a oba starší bratry, v dubnu je následoval i Jan. Dostal tři roky za pobuřování proti republice, kterého se měl dopustit tím, že v přítomnosti svých rodičů poslouchal západní rozhlas. Otec dostal 10 let, matka 8, bratr Josef 8 a bratr Václav 10 let vězení. Jan po propuštění pracoval jako řidič na stavbách. „Každý by se měl zamyslet sám nad sebou. V první řadě poctivě a zodpovědně pracovat a hospodařit. Dneska je to doba o nehospodaření. Dost se utrácí. (…) Stěžuje se, že se u nás nežije dobře, že je bída – tomu nevěřím. Lidé by měli hospodařit, počítat, jako museli naši předkové. Bez práce se nikdo k ničemu nedopracoval.“

Miloš Kocman na současné fotografii

Politický vězeň nacistů, po válce důstojník StB Miloš Kocman: „Člověk, když pokládá něco za správné, třeba bojovat proti zlu, nesmí ustoupit stranou a musí se do toho pustit. A nemá pak litovat ničeho!“

Miroslav Kácha

Generálmajor Miroslav Kácha se postavil oběma totalitám. Za války v Obraně národa, po komunistickém puči ve špionážní skupině plukovníka Alexandra Kordy. Po prozrazení byl v květnu 1949 zatčen. Velmi surově ho vyslýchali agenti Obranného zpravodajství v tzv. Domečku, odkud si odnesl trvalé zdravotní následky, špatně slyšel, měl vyražené zuby. Pan Kácha ve vyšetřovně vzdoroval, protože chránil své přátele. V září 1949 Káchu odsoudili na doživotí: „Když to člověk hodnotí, tak musí uznat, že oběti, které lidé přinesly, aby u nás byla svoboda, tak byly zbytečný! Nevyplatí se pro svobodu bojovat, když se s ní pak zachází takhle! Zločinci, kteří mají na svědomí vraždy a další kriminální zločiny, jsou ve státních úřadech, na důležitých místech národního hospodářství. My jsme se snažili o zlepšení, ale tady to, co je kolem nás, to je strašné,“ rozčílil se Miroslav Kácha, jehož vyprávění jsme nahráli krátce před jeho smrtí v roce 2006.

Jaroslav Rajsigl

Původně vyučený malíř Jaroslav Rajsigl utekl v roce 1948 z komunistického Československa do Rakouska. Ve Vídni vstoupil do francouzské cizinecké legie. Mezi lety 1949 až 1954 bojoval v Indočíně. „Válka je vůl! Přeji si, aby se lidi měli rádi a neválčili. Protože ten, kdo válčí, toho válka straší až do smrti.“

Tom Graumann

Tom Graumann byl zachráněn, když ho v Brně jeho maminka naložila do tzv. Wintonova vlaku. Ve Skotsku ho vychovala silně nábožensky založená rodina. Po válce se do Československa už nevrátil. Z jeho blízké rodiny válku nikdo nepřežil, všichni zahynuli v koncentračních táborech. Češtinu a němčinu Tom nepoužíval a prakticky oba jazyky zapomněl. Vystudoval ošetřovatelství. Devět let působil jako ošetřovatel, učitel a misionář na Filipínách. Od roku 1997 žije střídavě v Spojených státech a v České republice, kde učí angličtinu: „Důležité je si pamatovat, co se stalo v minulosti, že se to může stát znovu. Minulost se může opakovat. V tom, že jsem byl zachráněn, musí být nějaký důvod. Mnoho Wintonových dětí si je vědomo toho, že mají určitou povinnost k jejich vlastnímu životu. Čelím stále otázkám: ,Proč jsem naživu? K čemu vede můj život?‘ Snažím se něco se svým životem dělat. Nebudu po zbytek života sedět v houpacím křesle, proto jsem odjel učit angličtinu do České republiky. Tudíž poselství pro budoucí generace je: Využijte příležitostí, co vám dává život, a prožijte smysluplný život.“

Božena Elisheva Cohenová

Božena Elisheva Cohenová prožila 2. světovou válku v uniformě. Jako právnička a znalkyně jazyků s manželem utekla v roce 1939 do Sovětského svazu, protože věřili komunismu. Ve Lvově a ve městě Kanaš v Čuvašské republice učili s manželem jazyky. V únoru 1942 se přihlásili do československých jednotek v Buzuluku. V armádě sloužila pod jménem Alžběta Hermannová jako zapisovatelka a koncipientka u polního soudu. Její nejsilnější vzpomínky jsou z doby, kdy do armády na východní frontě nastupovali lidé přeživší sovětské pracovní lágry. To ji prý z komunismu definitivně vyléčilo. Jejího manžela nikoliv. Po válce si budoval slibnou komunistickou kariéru na ministerstvu zahraničí. Po krátké a těžké nemoci náhle zemřel. Po únoru 1948 Božena odešla s malou dcerou do Izraele, kde jsme s ní také v roce 2008 natáčeli. „Co říct? Vést poctivý život. To je důležité. Třeba se vždycky učit. Stále se učím. Ve středu ráno mám angličtinu. Mluvíme jen anglicky. Vždy se musím něco učit. Člověk nikdy neví, k čemu je to dobré.“

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio