Přechodná pěstounská péče je horší než ta ústavní, tvrdí zakladatelka Sdružení ohrožených dětí

„Za ústavní péči není vhodná náhrada,“ uvedla v pořadu Pro a proti zakladatelka Sdružení ohrožených dětí Marie Vodičková.

Podle ní jiné řešení než tzv. Klokánky v současnosti není. „Je nedostatek dlouhodobé pěstounské péče. Také možnost sanace rodin je velmi slabá… Celkově podmínky pro to nejsou.“

„Od roku 2009, kdy se začala prosazovat do praxe tzv. transformace péče o ohrožené děti, tak vzrostl počet dětí týraných, zanedbávaných a zneužívaných o více než 100 %... Dost smutné je, že se i několikanásobně zvýšil počet dětí týraných, zanedbávaných a zneužívaných právě v náhradních rodinách,“ upozornila Vodičková.

Ta nesouhlasí s tvrzením, že každá rodina je lepší než ústavní péče. „Rozhodně se ale nezastávám kojeneckých ústavů, protože dítě potřebuje mít individuální péči,“ doplnila.

Přechodná pěstounská péče mi pro děti připadá hodně nevhodná, protože pro dítě má být rodina trvalá, a ne, že si někde zvykne, a po roce se zase dává jinam… Dítě, které bylo opuštěno rodiči, tak je zase opuštěno někým, ke komu si nějaký vztah vybudovalo… V Klokáncích se střídaly dvě tety a děti poznaly, že je to provizorium… Marie Vodičková

Předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte Klára Šimáčková Laurenčíková tvrdí, že je čas vytvořit plán, kdy aspoň ty nejmenší děti nebudou muset být umisťovány do žádných ústavních zařízení.

Máme neskutečné množství výzkumů, které prokazují, že i krátkodobý pobyt dítěte v kolektivním zařízení velmi negativně ovlivňuje jeho citové pouto… I krátkodobá zkušenost dítěte s kolektivní péčí zakládá na vznik celé řady velmi podstatných traumat, které se potom mohou velmi negativně podepsat na jeho fyzickém i psychickém zdraví po celý život. Klára Šimáčková Laurenčíková

Data o nárůstu zneužívaných a zanedbávaných dětech, které uvedla Vodičková, jsou podle Laurenčíkové otázkou výkladu. „Můžeme je také interpretovat tak, že dokážeme daleko rychleji identifikovat, že takové děti ve společnosti jsou.“

S tím, že podmínky nejsou ideální, souhlasí. „Systém je roztříštěný… Ale proto je třeba koordinovaná systémová změna a spolupráce všech zásadních rezortů jako ministerstva práce, zdravotnictví a školství.“

Je především třeba umět včas identifikovat problém v rodině už v jeho začátku a umět na něj včas intervencí reagovat, a tak zamezit tomu, aby děti vůbec musely od rodičů odcházet. „To znamená větší podporu sociální práce v terénu, práce s rodinami a celkovou podporu prevence.“

„Je nutné nastavit vhodné alternativy k ústavním zařízením, tedy masivnější podporu a rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu, ale i lepší finanční ohodnocení dlouhodobých pěstounů i podporu rozvoje nových služeb,“ shrnula nezbytné kroky pro zlepšení podmínek ohrožených dětí Klára Šimáčková Laurenčíková.